Rozhovory

Marek Benda: Jsme strašně přeregulovaní

Publikováno: 6. 7. 2023
Autor: Šárka Jansová
Foto: archiv Marka Bendy
logo Sdílet článek

„Politika je velmi nevděčné řemeslo,“ řekl mi na počátku loňského roku, tři měsíce po vítězných volbách, Marek Benda, předseda poslaneckého klubu ODS. A mě zajímalo, jak to vidí dnes, kdy je už druhým rokem členem vládnoucí koalice.

Na co jste za dobu vládnutí vaší koalice pyšný?
Obecně jsem velmi spokojený s fungováním pana premiéra i vlády jako celku. Když si vezmeme ten rok a kousek, co máme za sebou, řekl bych, že jsme neudělali žádné velké chyby a máme slušný výkon. Ať už jde o ustavení vlády, kohabitaci s prezidentem Zemanem, reakci na ruský útok na Ukrajinu… Tam bych dal absolutorium, protože bez jasné pozice České republiky by i Západ možná reagoval pomaleji a opatrněji. Cesta Petra Fialy do Kyjeva byl průlom. Vláda také dělá dobře, že nepodléhá panikám ve smyslu rad z opozice, že to či ono je potřeba zastropovat či regulovat, a reagovala ve správnou chvíli – až po skvěle zvládnutém evropském předsednictví. Čeká nás ale nejtěžší úkol, a to je konsolidace veřejných financí.

Když jsme spolu naposledy mluvili, říkal jste, že prozkoumáváte všechno do hloubky a všímáte si věcí, které jiní přehlédnou. Co to například je?
Osobně si myslím, že hlavní problém dnešního světa je přesvědčení, že více kontrol zlepší fungování, jako by i kontroloři nemohli být součástí problému. Jsme strašně přeregulovaní a aktivní občané strašně moc času věnují vyplňování různých hlášení, která pak stejně nikdo nečte. A na jejich sledování a vyhodnocování musí existovat spousta úředníků. Potřebovali bychom razantní omezení předpisů a úkolů z nich vyplývajících.

Jak vnímáte stále silnější ekologické tlaky Evropské unie? A jaký je váš názor na Green Deal?
Evropa jede v „postgrétovském“ rozpoložení, kdy v Evropském parlamentu i komisi existuje jasná většina pro Green Deal coby náboženskou modlu. My jsme jeden z dílů Evropy a příští rok budeme při volbách do Evropského parlamentu rozhodovat, jak se dál postavit k těmto fundamentalistickým požadavkům. Já vnitřně souhlasím s tezí, že je třeba vyrábět energie efektivněji a že tlak na nová řešení přinese nakonec v kapitalismu nové vynálezy a technologie. Když ale slyším některé představitele Evropského parlamentu, jak část obyvatelstva zchudne a budeme jí to muset kompenzovat sociálními transfery, vidím prostě socialismus, nemohu si pomoci.

Od roku 2035 nás čeká i zákaz výroby aut se spalovacími motory. Je možné ho ještě zvrátit? A pokud zůstane v platnosti, bude na to Česko připraveno?
Jak jsem už řekl, za rok jsou volby do Evropského parlamentu a tam můžeme zabrat. My teď v Česku potřebujeme tři věci, chceme-li skutečně masově přejít na elektřinu. Postavit čtyři bloky jaderných elektráren a tím si zajistit alespoň částečnou energetickou soběstačnost. Posílit rozvodné sítě a jejich chytré řízení v čase. A pracovat na způsobech ukládání elektrické energie v době přebytků, ať už to budou baterie, přečerpávací vodní elektrárny nebo vodík. Bez všech těchto kroků je to jen utopie, která nás v nejlepším případě učiní závislými na někom jiném.

Minule jste také prohlásil, že anglosaský svět, ke kterému jsme vždy vzhlíželi, se dostal zpátky do období soudce lynče. Co vás v tomto smyslu v poslední době „nadzdvihlo“?
Pokusy – a nejen tam, ale už i u nás – totálně dehonestovat politické oponenty a pokoušet se je vyhnat i ze zaměstnání. Stejně tak snahy zostudit historické osobnosti a přepisovat knihy kvůli jejich jazyku. Je to úchylné a jediné, kde by se dala najít paralela, je Stalinův Sovětský svaz nebo Maova kulturní revoluce v Číně. Ale na to jsou všichni zastánci těchto tendencí příliš nevzdělaní nebo zaslepení. Vlastně je mi z toho smutno.

Mezi největší události posledních měsíců se bezesporu řadí volba prezidenta. Jak vnímáte Petra Pavla?
Dlouhodobě říkám, že přímá volba prezidenta byla chyba a vnáší do našeho ústavního uspořádání další nerovnováhu. Lidé si od prezidenta slibují mnohem více, než jim může splnit. V tomto směru se dnešní pan prezident Pavel chová zatím velmi aktivně a současně uměřeně. A to je dobře.

Pojďme k vám. Co máte jako předseda poslaneckého klubu ODS na starosti?
Pozice předsedy poslaneckého klubu nejsilnější vládní strany je lehce specifická v tom, že musím stále v koalici hlídat a řešit případné rozpory – a to jsme dost široká koalice, od ODS až po Piráty – ve všech oblastech. Současně musím udržovat alespoň nějakou míru komunikace s opozicí, abychom ve sněmovně netrávili každý týden ve spacácích. Ne že by mě to nebavilo, ale na veřejnost nepůsobí tyhle vyhrocené souboje pěkně.

Zabýváte se nějakými specifickými tématy?
Na ty mně moc času nezbývá. Přesto jsem si teď jedno důležité téma vzal na starost – jak alespoň částečně vyprázdnit české věznice a uvolnit rozpočtové prostředky na prevenci kriminality. Máme totiž v Evropě jeden z nejvyšších počtů vězňů na počet obyvatel a měli bychom s tím něco dělat.

Najdete čas na svůj největší koníček – rybaření?
Času je málo, ale je pravda, že pokud nechci úplně zblbnout, musím si ho někdy udělat. A rybaření, to není jen relax a utřídění si myšlenek. Je v tom něco atavistického – ten dávný souboj s přírodou, kde ryba je nevyzpytatelná a záleží jen na vašich schopnostech a trpělivosti, jestli ji dokážete přelstít. A i ta trpělivost je v politice potřeba.

Takže to bude náplň letní dovolené?
Kromě ryb miluju houbaření, ale několik posledních let jsem měl čas zrovna v době, kdy houby nerostly. V létě vždycky jezdím po Česku s širší rodinou a přáteli. Rád bych se také podíval na týden do Chorvatska k moři s manželkou a dcerami a pak už si budu užívat jen české vody a lesy. Ale ono bude asi i dost práce...

CV BOX
Marek Benda (narodil se 10. listopadu 1968 v Praze) je předseda poslaneckého klubu ODS, reprezentuje křesťansky zaměřenou a konzervativnější platformu strany. Je nejdéle sloužícím poslancem v historii ČR.
Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Praze a Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni.
Do politiky se zapojil už v březnu 1989, v době vzniku uskupení nezávislých studentů Stuha, které 17. listopadu organizovalo demonstraci na Albertově. V průběhu revoluce byl zvolen do koordinačního stávkového výboru studentů.
Za studenty byl počátkem roku 1990 kooptován do České národní rady. Poslancem zůstal s dvouletou přestávkou (2002–2004) dodnes.
V roce 1990 spoluzakládal Křesťansko-demokratickou stranu. Po integraci KDS a ODS v roce 1996 se stal členem ODS. V současnosti je mj. místopředsedou sněmovního ústavně-právního výboru.
Je synem disidenta Václava Bendy, který byl po listopadu 1989 poslancem, senátorem a předsedou Křesťansko-demokratické strany.
Bydlí v Praze, s manželkou Markétou mají čtyři děti – Johanu, Jonáše, Apolenu a Amálii.

Marek Benda

ýrazné postavy sametové revoluce na setkání po 30 letech. Vepředu zleva Pavel Žáček, Marek Benda a Šimon Pánek, vzadu Michal Sedláček, Václav Bartuška a Martin Benda.

Marek Benda je vášnivým rybářem.

Mohlo by vás zajímat

Více článků