Ve svém oboru patří liberecká společnost Temperatior minimálně na evropské úrovni k naprosté špičce. Její doménou je zpracování odpadních živočišných tuků a výroba vyšší generace biopaliv. A o tomto oboru jsme si povídali se CEO společnosti Lukášem Markem.
Jak významným producentem bionafty jste?
Naše kapacita představuje zhruba jedno procento spotřeby nafty v České republice. Pokud bychom nechali stranou bionaftu vyrobenou z potravinářských a krmných plodin, jsme největší český výrobce bionafty z odpadních surovin. Pokud bychom optiku zúžili na odpadní živočišné tuky, na které se specializujeme, tak jsme největší v regionu střední a východní Evropy a významní v celoevropském měřítku.
V čem jsou základní rozdíly mezi bionaftami typu FAME a HVO?
Nápověda je ukryta už v jejich zkratkách (FAME = fatty acid methyl ester, tzn. estery volných mastných kyselin a HVO = hydrotreated vegetable oil, tzn. hydrogenizované rostlinné tuky). Technologicky se jedná o dva rozdílné způsoby zpracování. Zatímco při výrobě FAME se uhlíkaté řetězce chemicky a tepelně „pozměňují a filtrují“, u HVO výroby se tzv. „rozstřelují vodíkem a přeskládají“. U HVO je tedy zkratka lehce zavádějící, protože obě biopaliva se vyrábějí ze stejné surovinové báze, tedy z rostlinných i živočišných tuků. Zároveň ta terminologická nepřesnost není náhodná, HVO výroba je citlivější na kvalitu suroviny a zejména odpadní živočišné tuky jsou zpracovatelné v rámci HVO výroby jen omezeně, obtížně a nákladně. Rozdíl je potom ve výsledné kvalitě i ceně. Hlavní výhodou HVO oproti FAME je, že se dá použít až ze sta procent a po izomeraci se dá použít i jako letecké palivo. Výroba je ale nákladnější a i z pohledu kvality má HVO určité nevýhody. Pro motory optimalizované na fosilní naftu je nevýhoda nižší hustota HVO a malá mazivost. Zjednodušeně se dá říci, že do cca deseti procent koncentrace bionafty ve výsledné směsné naftě dává větší smysl FAME, primárně ekonomicky. A od vyšších koncentrací bionafty v naftě (a pro letecké palivo) zase HVO.
Hodně se v letošním roce mluvilo o vaší firmě ve spojitosti s biopalivem TME. Dá se stručně popsat, o co se jedná?
TME je zkratka tallow methyl ester, jedná se tedy o bionaftu typu FAME z odpadních živočišných tuků, což je naše doména. Surovinově jde z ekologického pohledu o ideál, jelikož jde o využití odpadu, který se dá alternativně pouze průmyslově spálit. Využitím v dopravě však získá daleko vyšší přidanou hodnotu. Výrobně- technologicky je zpracování odpadních živočišných tuků z celého spektra surovin nejsložitější. To je zároveň na nás to nejcennější, že umíme zpracovat i odpadní tuky těch nejhorších kvalit. Objemově TME v celkové potřebě energie v dopravě je a bude pouze omezená minoritní složka kvůli omezené dostupnosti suroviny. Ale kvalitativně je TME pro výslednou směsnou naftu velmi přínosné, jelikož má vysoké cetanové číslo, stabilitu v čase, čisticí účinky a zlepšuje v motorech proces spalování.
Jaká je podle vás budoucnost spalovacích motorů v současné „greendealové“ době?
Tak aktuálně platí v EU zákaz spalovacích motorů od roku 2035. Ale v rámci jednoho nádechu dodám, že si nemyslíme, že se tak stane. V přechodu na obnovitelné zdroje energie vnímáme jedno zásadní pravidlo. Ať už vezmete kapalná biopaliva (FAME a HVO místo nafty nebo bioetanol místo benzinu), elektromobilitu, biometan, vodík či syntetická paliva, tak u každé formy existuje nějaká hranice podílu využití, od kterého už mezní náklady dalšího nárůstu dramaticky rostou za únosnou mez. To nás vede k závěru, že potřeba budou všechny formy v nějakém podílu (a v různých podílech v různých místech na zeměkouli) a není zde „vítěz, který bere vše“. No a kapalná biopaliva, která by se zákazem spalovacích motorů škrtla, jsou schopna pokrýt zhruba dvacetiprocentní podíl, což není vůbec zanedbatelné. A hlavně v porovnání s ostatními formami obnovitelných zdrojů v dopravě jsou dostupná nejrychleji a relativně levně. Mají totiž oproti všem ostatním formám jednu zásadní výhodu - jen u nich je plně využitelná stávající infrastruktura i báze dopravních prostředků beze změny, tedy bez potřeby investic.
Většinu své produkce jste exportovali, zvýšil už se podíl biopaliva do motorové nafty v Česku?
To je aktuálně naše obchodní priorita, uplatnit naši produkci regionálně, i když doposud jsme drtivou většinu produkce exportovali primárně na západ a jih Evropy. Ekologicky i ekonomicky ale dává největší smysl spotřebovávat regionálně. Historicky byl náš domácí region saturován skrze MeŘo (FAME z řepkového oleje) a tomu odpovídaly i obchodní zvyklosti a parametrizace kvalitativních regulatorních požadavků. To ale teď s náběhem zvýšených klimatických požadavků v kombinaci se stropem na využití potravinářských a krmných plodin přestane platit.
Jaká je optimální cesta od vás ke koncovému zákazníkovi?
Z pohledu producenta výsledné směsné nafty je to ta cesta, která je nejkratší. Z jeho pohledu je tak optimální zakomponovat TME v nějakém stabilním procentu do FAME složky pro jeho kvalitativní přínosy. Limitem TME je vyšší obsah síry a vyšší bod tuhnutí, takže je potřeba tyto limity vykompenzovat ostatními složkami FAME primárně rostlinného původu či fosilní naftou. Tímto způsobem si producent skrze TME pořídí relativně levně úsporu emisí a zvýší kvalitu směsné nafty. TME se ve směsné naftě chová jako aditivum do prémiové nafty, ale z důvodů zmíněných limitů se obchoduje s diskontem (například vůči FAME z použitých kuchyňských olejů. Pokud si producent tuto práci s vyvážením všech složek nedá, marži inkasuje ten, kdo tuto práci udělá za něj, to znamená FAME velkoobchodník, takzvaný blender.
Bylo by optimální například propojení vás s výrobci HVO? Dávalo by to větší význam?
Použití TME jako příměsi do HVO je z mého pohledu ta největší příležitost pro využití TME. Ve spolupráci s VÚZT, ČVUT a VŠCHT se nám jak z pohledu fyzikálně-chemického rozboru tak i motorovými zkouškami potvrdilo, že směs TME a HVO je ideálním základem prémiové nafty s vysokým podílem biopaliva. Pracovně tomu říkám „prémiová nafta 2030“. TME kompenzuje limity HVO (nízká hustota, malá mazivost) a naopak HVO zase limity TME (obsah síry a bod tuhnutí). Obě složky vynikají vysokým cetanovým číslem a stabilitou a TME zajišťuje čisticí účinky. Z mého pohledu jedinou překážkou doposud bylo, že alespoň v našem domácím regionu se HVO zatím konzumovalo na ad hoc bázi a jeho využití/distribuce fungovalo odděleně od světa FAME. S rostoucími klimatickými požadavky a limitem pro podíl FAME (aktuálně sedm procent) bude ale trvalé zakomponování HVO do distribuce nutné, a potom už může dávat smysl ze směsi HVO a TME postavit prémiovou produktovou propozici.
TME
Společnost Temperatior působí na trhu už více než 10 let. Svou produkci z výrobního závodu v Liberci exportuje do zemí EU k top světovým výrobcům. Jeho roční výroba TME je na úrovni cca 55 tisíc tun.
K nejvýznamnějším zákazníkům v současnosti patří největší globální hráči a petrochemické společnosti jako např. Vitol/VARO, ENI, Total, Shell, Petroineos, Alpha Trading a další.
Vývoj optimálního biopaliva z odpadních živočišných produktů trval ve společnosti Temperatior několik let a podíleli se na něm odborníci z VŠCHT Praha. V Liberci vyvinuté a odzkoušené TME se může buď přimíchávat do motorové nafty, nebo i používat samostatně. Jeho hlavními výhodami jsou nižší emise CO2 oproti běžným palivům, a tedy výrazně nižší uhlíková stopa. Po technické stránce pak má pozitivní vliv na chod vznětových motorů díky své čisticí schopnosti.
