Business

Kupónovka a privatizace

Publikováno: 5. 1. 2020
Autor: Ivan Pilný
Foto: Wikipedie/Rios
logo Sdílet článek

Nedávno, když jsem se po dlouhé době beznadějně pokoušel uklidit svoji pracovnu, našel jsem vzácnou relikvii − svoji kupónovou knížku. Je to už téměř třicet let, tak připomínám pro ty, kteří nevědí nebo zapomněli, co kupónová privatizace byla.

Za tisíc korun jste si mohli ve dvou vlnách této privatizace koupit kupónovou knížku a tento obnos investovat do akcií podniků, které byly v kupónové privatizaci nabízeny ke koupi. Asi jako většina mých spoluobčanů jsem z toho nezbohatl. Trochu jsem vydělal na akciích Komerční banky, ale ty jsem bohužel příliš brzy prodal. Ostatní „investice“ šly ke dnu, vzpomínám na Kovoslužbu nebo výrobu motocyklů Jawa v Týnci nad Sázavou. Prostě jsem neměl ten správný čich. Na druhou stranu jsem se nenechal zvábit „jistotou desetinásobku“ nabízenou tehdy Viktorem Koženým.

Ještě teď občas probíhají někdy až vášnivé diskuze o tom, zda tento krok propagovaný především tehdejším ministrem financí Václavem Klausem byl dobrý, nebo špatný. V České republice chyběl kapitál a většina socialistických státních podniků se nacházela ve stavu klinické smrti. Prostě státní plánování, manažeři dosazovaní do vedení na základě červené stranické knížky, podbízení exportu nízkými cenami, to vše bylo až na výjimky cestou do pekel − rychlou, nebo pomalejší.

Kromě kupónové privatizace se nabízely ještě další cesty. Prodej zahraničním vlastníkům, tady se vždycky cituje prodej automobilky Škoda koncernu Volkswagen. Zapomíná se na to, jak dlouhé a složité vyjednávání to bylo a replikovat jej na široké škále bylo zhola nemožné. Další možností byl prodej stávajícímu managementu. To se dělo a občas to i vyšlo, pokud nebyl podnik prodán bývalým svazákům nebo prostřednictvím politicky motivovaných nesplatitelných půjček rádoby podnikatelům, jako byl pan Stehlík a Poldi nebo pan Souček a Škoda. Třetí možnou cestou byly zaměstnanecké akcie. Ty by ovšem v našem prostředí vzdáleném míle od tržní ekonomiky vedly k roztříštěnému neřízenému podnikání. 

Říká se, že po bitvě je každý generálem. Zvlášť v ekonomice se zhusta vyskytují lidé tvrdící „já jsem to vždycky říkal, věděl jsem, jak to dopadne“. Nevěřte jim, mají na ekonomiku stejný vliv jako na počasí ti, kteří jej předpovídají.

Co se dá trochu objektivně kupónové privatizaci vytknout, to je mizivá zpětná vazba během celého procesu daná neznalostí finančních trhů a neexistencí precedensu. Hodnocení podniků tak trochu vycucané z prstu, nepředvídaný vznik privatizačních fondů bez regulace, které měly jen spekulativní nikoli podnikatelský charakter, likvidace podniků s velkým renomé (rodinné stříbro), kdy příkladem může být zmíněná Poldi nebo ČKD.

Kromě „velké“ privatizace probíhala také „malá“. Měla být povzbuzením k samostatnému podnikání podporovanému nízkými nájmy a daněmi. Výsledek byl rozpačitý. Někteří přežili (já jsem měl první počítačovou učebnu v prádelně), jiní se zadlužili a definitivní konec podpory pro ně znamenal konec výhod a návrat k tržním cenám nájmu a běžnému zdanění.

Tak nám ta doba raného „divokého“ kapitalismu skončila. Někteří zbohatli, jiní si natloukli ústa. Obecně vzato, nejsme na tom špatně, samozřejmě ne všichni, ale nezapomínejme, že takhle jsme se ještě nikdy neměli. Jen aby nám to vydrželo...

 

Ivan Pilný (narodil se 6. července 1944 v Praze) je zastupitel hl. města Prahy, bývalý poslanec Poslanecké sněmovny PČR za hnutí ANO 2011, exministr financí a bývalý náměstek ministryně průmyslu a obchodu.

#Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor technická kybernetika.

Hned po roce 1990 začal podnikat. Kromě toho založil českou pobočku Microsoftu, mezi lety 1992 a 1998 pracoval jako její generální ředitel a jednatel. V letech 2000 až 2001 řídil Český Telecom a následně se stal generálním ředitelem alternativního operátora eTel.

Od roku 2003 byl také prezidentem TUESDAY Business Network a v roce 2005 založil obecně prospěšnou společnost Pracujme chytřeji.

Napsal několik knih (mj. „Máte na víc! Trénujte svůj mozek“ či „Manéž informačního věku“), známý je také z televizního pořadu Den D.

V roce 2013 byl za hnutí ANO 2011 zvolen do Poslanecké sněmovny. Od května do prosince 2017 byl ministrem financí.

#Je ženatý, má čtyři děti. Baví ho studovat, jak funguje mozek, četba, rád jezdí na kole a hraje tenis (jak sám říká „s nadšením, ale mizerně“).

reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků