V minulém volebním období byl Karel Havlíček dvojitým ministrem, vedl rezort dopravy a zároveň i průmyslu a obchodu. Po volbách, které změnily politické vedení země, je 1. místopředsedou hnutí ANO 2011, poslancem a od února i místopředsedou Poslanecké sněmovny. A v rozhovoru přiznává, že ve sněmovně je trochu za exota – tím, že tam bývá od rána do noci, i když není zasedání.
Jak jste prožíval těsnou porážku ANO ve volbách? Bral jste to jako nevděk voličů?
Naši voliči nám dali více než 27 %. Nejenže to bylo suverénně nejvíc ze všech stran, ale navíc v době, kdy jsme museli udělat drastická opatření a poslední rok a půl zemi řídili v mimořádném stavu pandemické války. Z tohoto pohledu je to dobrý výsledek. Na strany jsme vyhráli, ale „uběhala“ nás pětikoalice. Zpočátku zklamání, ale nyní v tom vidím obrovskou výzvu. Odcházíme se vztyčenou hlavou a budeme trpělivě pracovat na návratu. Netlačíme na pilu, nespěcháme, já musím i ubrat z tempa a beru to jako ozdravný proces. Učíme se politickému řemeslu a dokážeme, že umíme nejen řídit zemi, ale být i důslednou opozicí.
Na který z úspěchů v čele svých dvou rezortů jste nejvíce hrdý?
Na dopravě jsme zahájili rekordní počet kilometrů dálnic, silnic a železnic – jen za poslední rok 72 kilometrů zahájených dálničních staveb. Rozjeli jsme digitalizaci úřadu, elektronické dálniční známky, digitální řidičák, platí jednotná jízdenka pro všechny dopravce. Zahájili jsme stavbu prvního PPP projektu. Na průmyslu jsme připravili jádro a plyn na národní i evropské úrovni, nastavili režim útlumu uhlí, dotáhli jsme živnostenský balíček, připravili Národní plán obnovy, uvedli v život parametry řízení výzkumu a zajistili rekordní zdroje na inovace. Bohužel nás zasáhnul covid a z rezortu průmyslu se stal úřad pro přípravu a výplatu kompenzací, ačkoliv na to absolutně nebyl vybaven. Přesto jsme podpořili v naprosto mimořádných podmínkách desítky tisíc podnikatelů a zachránili tisíce firem a živnostníků. Ani v době největší krize jsem neuhnul a nenechal se dotlačit k zavření průmyslu, obratem jsme místo toho pod gescí MPO nastartovali testování ve firmách. To otočilo jarní pandemii, zachránilo desítky miliard korun a udrželo zaměstnanost a exportní výkonnost. Jsem neskutečně hrdý na tým lidí z průmyslu i dopravy. Byla to mimořádná doba, lidé si sáhli na dno, ale dali jsme to.
Jak se vám zvyká na roli opozičního politika a poslance? Spíte už déle?
Vstávám pořád brzy, ale to mám už z byznysu. Vše, co jsem kdy v životě dělal, bylo naplno. Nešidil jsem ani podnikání, ani šéfování podnikatelské asociaci, ani práci ministra. Dal jsem tomu vše, a díky tomu jsme měli vždy slušné výsledky. Totéž dělám teď. Ve sněmovně jsem trochu exot – jsem tam od rána do noci, i když nezasedáme. Mám tam jednu návštěvu za druhou, jezdím do regionů, do fabrik, setkávám se s podnikateli, začal jsem hodně pracovat pro ANO a stínovou vládu a držím si přednášky na vysoké škole. Jako ministr jsem neodmítal žádná média ani duely, to držím i teď, což je taky na denním pořádku. Do toho píšu články, sám si dělám sítě. Je to jiná práce a je i dobře, že jsem mohl vysadit z toho ministerského tempa.
Máme za sebou více než dva roky koronaviru a – jak všichni doufají – v jeho poslední fázi. Co nám covid řekl o Česku i Evropě, a jaké vy osobně si z něj berete ponaučení?
Prožili jsme něco, co vejde do dějin. Byla to jedna z nejtěžších zkoušek od druhé světové války. Stále si ještě neuvědomujeme, co jsme prožili, a až s větším odstupem tuto dobu budeme moci objektivně hodnotit. Ze zdravotního, ekonomického, sociologického, ale i technologického pohledu. Napadají mě témata jako soběstačnost, připravenost, rozvoj nových technologií, narušení konkurenčního prostředí, solidarita, agresivita, distanční komunikace, svoboda jedince versus ochrana společnosti, ekonomika versus zdraví, dezinformace, mezinárodní spolupráce, role vědy v krizi, kritická infrastruktura... Ke každému se určitě budou dělat analýzy, psát vědecké práce. Skoro na dva roky se pozastavil svět. Na jednu stranu mě mrzí, že jsem nemohl dělat to, kvůli čemu jsem na rezorty přišel, ale na druhé straně jsem rád, že jsem u toho mohl být jako člen vlády, navíc dost aktivní. Nevídaná zkušenost. A o to víc mě těší, že covidu navzdory jsme toho tolik zvládli.
V souvislosti se Zelenou dohodou EU se mluví o tom, že česká ekonomika by se měla přetransformovat a modernizovat. Jakým směrem by se podle vás měla vydat? A jak můžeme využít Národní plán obnovy?
Plán obnovy je jen jedním z nástrojů. Základem je ekonomika postavená na přidané hodnotě. To bylo mým hlavním úkolem. Proto jsem přišel s inovační strategií Česko země pro budoucnost, která sladila naši vizi se zájmy podniků, vědců, univerzit a státu. Poprvé jsme měli ucelený jízdní řád, jak vytvářet přidanou hodnotu, jak financovat a hodnotit výzkum, jak inovovat a jak se prezentovat ve světě. Během pár let jsme se posunuli mezi inovační lídry, vědu jsme poprvé řídili a výdaje odpovídaly naší vizi, ne požadavkům zájmových skupin. To je jediná cesta k finálním výrobkům, vyšším maržím, tudíž i dobrým mzdám. To zde udrží a motivuje dobré firmy a to jediné zajistí státu slušné daně. Ty nebudou tím, že je zvýšíme, ale že je vybereme z dobrých zisků. Strašně mě štve, že koalice ve svaté válce proti všemu, co jsme zde vytvořili, na toto opět rezignuje.
Nová vláda Petra Fialy kritizuje vyšší mzdy ve státním sektoru než v soukromém, což je prý chyba vašeho bývalého kabinetu. Není ale spíš problém v nízkých mzdách v soukromém sektoru? A mělo by Česko směřovat konečně k slušným evropským mzdám?
Evropských mezd docílíme jedině tím, co jsem říkal před chvílí – vybudováním ekonomiky založené na přidané hodnotě. Premiér žije ve 20. století. Přepočítávání na průměrnou mzdu je přežitek, nevypovídá to vůbec o ničem. Nezohledňuje to regiony, vzdělání, výkonnost. Dobří a pracovití musí mít hodně, průměrní nic extra a podprůměrní buď málo, nebo musí odejít. A je úplně jedno, jestli je někdo z veřejného sektoru, nebo privátního. Poznal jsem mnoho výborných lidí ve veřejném sektoru, kteří pracují za zlomek toho, co lidé v korporátu, a jsou o level lepší. A stejně tak jsem poznal mnoho lidí ze státní sféry, kteří by v byznysu neměli šanci.
Vaší vládě se ve spolupráci s Francií a dalšími zeměmi EU podařilo udržet v evropské hře atomovou energetiku. Proč ale plánujeme dostavbu Dukovan tak pozdě, a proč zároveň nedostavíme i Temelín?
To, že jsme byli s Francií jedním z hlavních tahounů a podařilo se to, považuji za jeden z největších úspěchů vlády. A nevezmou nám jej ani věční kritici jádra, ani současná koalice, která si ho přivlastňuje. Byla chyba, že se v Temelíně nepokračovalo v roce 2014, premiér Sobotka měl mít tehdy větší koule, měl na to pohodlnou většinu ve vládě. Já přišel v roce 2019 a ještě týž rok jsme začali přípravu Dukovan, během necelých tří let je zákon, všechny smlouvy s ČEZ, finanční, investiční a dodavatelský model, bezpečnostní posouzení. Nová vláda už jen vypíše tendr. A musí stejně jako my připravit projekt rozšíření Temelína. Bude to mít jednodušší – zákon je schválený a může zapojit dodavatele Dukovan i do Temelína, tím snížíme cenu. Mimo jiné jsme to dali do zadávací dokumentace. Já začínal od nuly, nový ministr má vše připravené.
Jak se díváte na projekt „teplátorů“, který by mohl část českých tepláren převést na jádro? Je to cesta?
To ještě nevíme. Mně se ten projekt strašně líbí po vědecké stránce. Super nápad, využívat vyhořelé palivo, zřejmě by to byl i cenově dostupný a stabilní zdroj energie. Navíc by řešil dlouhodobý problém českého teplárenství, které přechází z uhlí na plyn, biomasu, odpady, přičemž plyn bude zřejmě jen dočasný zdroj. Na druhé straně – je to projekt v počáteční fázi, je vyloučené využívat něco takového v následujících deseti letech. Hlavní problém je, že vyhořelé jaderné palivo není možné z mnoha důvodů znovu využívat, tím spíše někde v teplárnách na sídlištích.
Máte za sebou podnikatelskou i vysokoškolskou kariéru. Nestýská se vám po nich v politice? Ke které z nich byste se někdy v budoucnu raději vrátil?
Samozřejmě si občas říkám, jestli mám toto vše zapotřebí, ale vždycky kupodivu dojdu k závěru, že jo. Měl jsem možnost po volbách vše v politice zabalit a jít, z obou sfér jsem měl fakt super nabídky. Ale peníze pro mě nejsou motivací – vše mám a rodinu jsem zajistil v minulosti. Nevzdám se, půjdu do toho naplno a beru to jako dlouhodobou výzvu. Slíbil jsem to takovému množství lidí, že bych se styděl, kdybych z toho kvůli většímu komfortu odešel. Politická konkurence mě tu bude muset ještě nějakou dobu vydržet.
CV
Karel Havlíček (narodil se 16. srpna 1969 v Českých Budějovicích) je poslancem za hnutí ANO, exministrem dopravy a průmyslu a obchodu.
Vystudoval obor pozemní stavby na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze. V roce 1998 získal titul MBA na PIBS při Manchester Metropolitan University. Doktorské studium oboru ekonomika a management dokončil v roce 2004 na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze, kde se rovněž na Fakultě financí a účetnictví v roce 2014 habilitoval na docenta.
V letech 1991 až 2001 byl ředitelem firmy Elcom. Poté pracoval ve firmě Sindat, v roce 2007 se stal jejím generálním ředitelem a od roku 2015 majoritním vlastníkem.
Od roku 2010 zastával pozici předsedy představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Je místopředsedou vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Předsedá Radě pro energetickou a surovinovou koncepci, Podnikatelské radě, je členem Rady pro veřejné investování a zasedá v tripartitě. Byl děkanem Vysoké školy finanční a správní.
Je ženatý, má dvě děti. Hovoří anglicky, německy, rusky a částečně španělsky, francouzsky a čínsky.
Koncerty a dovolená
Karel Havlíček je velkým fanouškem hudby, zvláště pak rockové a folkové. Nechybí mu koncerty? „Jo, už mám absťák,“ přiznává se smíchem. „Na české občas zajdu – byl jsem na Nohavicovi, těším se na Luboše Pospíšila, na Framus, a je mi líto, že už to koncertně zabalil Mišík. Ale zase to poslední album z minulého roku je bomba. Snad taky vyrazím do světa, musím někde stihnout možná poslední tour Waterse, už to dva roky odkládá. Na rozloučenou jsem od kolegů na dopravě dostal lístky na Pearl Jam, chci někde odchytit Nicka Cavea a pevně věřím, že do dvou let vyrazí Gilmour. Ale musím také rodině vynahradit ty roky, kdy jsem na ni neměl moc čas. Určitě uděláme na pár dní naší klasickou čundr tour lokálkou po Česku, ale vyrazíme i někam do zahraničí. A asi to spojíme s nějakými rockovými koncerty. Zkusím to nějak naplánovat a sfouknout pár much jednou ranou.“
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
