V podstatě nic kladného nevidí na současné vládě bývalý ministr několika resortů a současný poslanec, místopředseda hnutí ANO 2011 a stínový premiér Karel Havlíček. Od člena opozice samozřejmě nic překvapivého. Ale on rozhodně neříká jen fráze, ke každému svému tvrzení přidá několik kilogramů argumentů, čísel, srovnání.
Je to v podstatě mantra každé vlády, včetně té současné: musíme napravovat to, co způsobil minulý kabinet. V jakém stavu jste zemi po volbách předali?
Stačí si vzít čísla. Předávali jsme zemi s inflací na průměru Evropské unie. Po jednom roce vládnutí současného kabinetu byla skoro dvojnásobná, než je průměr EU. A stejně bychom to mohli vzít přes HDP, reálnou mzdu, mohli bychom to vzít přes celou řadu dalších ukazatelů. To, že se stále ohánějí naší vládou, je už diagnóza. První měsíce se s tím samozřejmě dá vyžít a každá vláda to dělá. Ale tvrdit to po dvou letech už je směšné.
Jako strana jste sice i na počet mandátů v posledních volbách zvítězili, ale nakonec vše brala koalice pěti stran SPOLU. Je výhodou, či naopak nevýhodou tak široké seskupení?
To, že je jich pět, je jejich největší nevýhoda. Navíc je to ve stylu každý pes jiná ves. Já tomu říkám Frankenstein, jak je ta vláda posešívaná – troška liberalismu, krapet konzervatismu, hrstka aktivismu, příměs kolektivismu a tak dále. To se pak samozřejmě složitě komunikuje. Druhá věc je, že naprosto neovládají jakousi řečnickou zkratku, neumějí své kroky lidem jednoduše vysvětlit. A třetí věc je, že lžou. A jestliže někdo od rána do večera lže, tak velmi těžko může na lidi přesvědčivě působit, protože lidé nejsou hloupí. Říkají – zbavili jsme nás závislosti na ruském plynu. Na prvních dvou informačních webech, které si vyberete, rychle zjistíte, že tomu tak není a že o tom vláda ani nerozhoduje. Říkají – napravujeme zdevastovanou dopravní infrastrukturu. Přitom není problém dohledat, že nejhorší byla za vlády, kdy tam po roce 2010 už byli pánové Stanjura i Fiala a kdy se nepostavilo nic. Až my jsme potom byli rekordní a dnes se jen dokončuje to, co jsme my zahájili. Nemusíte být expert, ty informace se dají jednoduše dohledat. Víte – lidi dokážou pochopit to, že je zlá doba, dokážou si – i když neradi – utáhnout opasky. Ale nepřekousnou, když od rána do večera slýchají lži, výmluvy, a navíc se jim to podává jakýmsi zvláštním, poučovacím, profesorským tónem, přezíravou elitářskou dikcí. Je to elitářská vláda, i když to nerada slyší.
Na druhou stranu si přiznejme, že vstoupila do složitého období. Byl covid, pak začala válka na Ukrajině, která mimo jiné naprosto rozkolísala ceny energií, a to nejen v Česku...
Ano, uznávám, že to nemají jednoduché. Ale celý svět se s tím nějaký způsobem musel poprat. U nás, bohužel, ten boj dopadl nejhůř, máme jeden z nejvyšších nárůstů cen energií. Podle posledních čísel je tu nejvyšší energetická inflace ze všech zemí OECD, druhá je Kolumbie. A kvůli tomu, že vláda ohledně energií zklamala, máme extrémně vysokou inflaci, což se mimo jiné promítá do cen potravin. Výsledkem je, že naši lidé jezdí nakupovat už i do Německa či Rakouska levnější zboží, což je strašné. A pan premiér po dvou letech vyrazí do pohraničí také nakupovat, nevěřícně kouká a přemýšlí, proč tomu tak je. My to víme – protože jsou neschopní.
Vy máte recept na drahé energie?
Úplně nejzákladnější je ten, kterému říkám francouzská cesta. Na ni se mělo vykročit hned, jak jsme s ní někdy v dubnu či květnu 2022 přišli. Zastropovat ceny u výrobců a nenechat je vydělat stamiliardy korun. Vláda na to ale šla úplně opačně. Nechala je vydělat ty peníze, lidé zaplatili jedny z nejvyšších částek za energie v celé Evropě, a pak to komplikovaně zdaňuje a snaží se to nějakou formou přerozdělovat přes různé kompenzace a podobně. A ani to se jí nedaří. Takže vláda v tomto zcela selhala. V energetické agendě prakticky přestal působit ministr Síkela, byl sestaven jakýsi tým, ovšem silně ovlivněný energetickými společnostmi. Nějaké zastropování nakonec přišlo, ale pozdě a vysoké. Komu to vyhovovalo? Samozřejmě energetickým společnostem. A pak vláda začne tvrdit, že je zdaní. Všechny, s výjimkou ČEZu, který samozřejmě zaplatit musí, na ni tak akorát zamávaly z vlaku a peníze využijí jinak a jinde. To je smutná realita.
Na dostavbě dálnice D4, která je realizována formou PPP
Kde podle vás hledat prostředky do rozpočtu, aniž by to mělo velký dopad na lidi?
Za prvé – celá naše filozofie byla vždy založená na tom, že daně se mají vybírat, nikoliv zvyšovat. Musí je prostě platit každý, lhostejno, je-li to velká či malá firma, živnostník nebo zaměstnanec. Politika této vlády ale v podstatě posílá firmy do šedé zóny, začíná tu silně bujet šedá ekonomika, která odebírá desítky miliard korun. Druhou věcí jsou samozřejmě úspory ve státní sféře, tady se vždy dá ušetřit ještě o něco víc. Ale musí to být skutečná úspora. Ne to, že seberu peníze ministerstvu dopravy a to si vezme úvěr. Ne to, že přenesu poplatky za regulovanou složku u elektřiny na zákazníky, tedy firmy a domácnosti. To není úspora, to je jen přehození odpovědnosti na někoho jiného. Za třetí jsou tzv. daně z neřesti, které se dají lehce zvýšit. No a celé je to nakonec o prioritách rozpočtu. Když meziročně přidáme obraně 40 procent, což je 40 miliard korun, a současně zdravotnictví ubereme třetinu, tak to nemá logiku. Každému musí být jasné, že ministerstvo obrany není schopno efektivně z roku na rok vyskočit o 40 miliard. Já bych šel pomalejší cestou, důsledně bych vše vysoutěžil. Nikoli cestou za každou cenu utrácet. A dalo by se krok po kroku pokračovat dál.
Nemáte někdy frustrující pocit, když víte, že proti těm 108 koaličním hlasům ve sněmovně a většině v Senátu nic nezmůžete? Třeba jako když jedete na sedmdesátce v levém pruhu za někým, kdo jede 40, ale rozhodně neuhne?
To by byl ještě relativně dobrý scénář. (směje se) To máte alespoň nějakou míru pravděpodobnosti, že přežijete. Ale já se obávám, že současná vláda jede 250 a neví, kdy narazí do zdi. A ten náraz přijde, to mi věřte. Protože tohle se nedá ustát. Vládě se nedaří ani práce s rozpočtem, naštve postupně úplně všechny lidi, ale hlavně brzdí budoucí růst. A to je to, co nás všechny doběhne. Jsem zvědavý, z čeho budeme mít za pár let příjmy. Dnes je to vláda národní katastrofy, ale ta další, která přijde, bude vláda národní oběti. Protože dávat vše dohromady po téhle partě, to bude pekelné. Uvědomte si, že ještě v roce 2019, před covidem, jsme byli ve většině hospodářských ukazatelů premiantem Evropy. Dneska jsme s výjimkou míry nezaměstnanosti takřka ve všem skoro nejhorší. Navíc je tu ještě druhý, psychologický aspekt. Lidé přestávají věřit ve stát. A to je průšvih. Budou se soustředit jen a pouze na sebe, na své přežití, vše budou chtít ošulit, neodvádět ty daně. Budou otrávení, frustrovaní a naštvaní na vedení této země, ať v něm bude jakákoli vláda. Ztratí chuť podporovat to, abychom něco vybudovali, ztratí víru, že bude lépe. To je obrovské nebezpečí a tohle nynější vládě vyčítám úplně nejvíc.
Na výjezdním setkání s občany
CV BOX
Karel Havlíček (narodil se 16. srpna 1969 v Českých Budějovicích) je poslanec, místopředseda sněmovny a 1. místopředseda hnutí ANO.
Vystudoval obor pozemní stavby na Fakultě stavební ČVUT a získal titul inženýr, v roce 1998 pak titul MBA na PIBS při Manchester Metropolitan University. Doktorské studium oboru ekonomika a management dokončil v roce 2004 na Fakultě podnikohospodářské VŠE (titul Ph.D.), kde v roce 2014 na Fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta.
Působil ve vedení několika firem, byl také mj. předsedou představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, kterou v roce 2000 spoluzakládal, členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Rady pro veřejné investování aj.
V roce 2019 byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu a zároveň se stal místopředsedou vlády pro hospodářství, o rok později navíc i ministrem dopravy.
Členem hnutí ANO se stal až v roce 2021, v únoru 2023 byl zvolen jeho 1. místopředsedou a stal se i předsedou stínové vlády. Ve stejném měsíci byl také zvolen místopředsedou sněmovny.
Je ženatý, má dvě děti. Hovoří anglicky, německy, rusky a částečně španělsky, francouzsky a čínsky. Je velkým fanouškem rockové a folkové hudby.
reklama
