Poslanec za KDU-ČSL Jiří Horák je nejen politik, ale také sociolog. A to se zaměřením na vývoj společnosti a politiku coby společenského jevu. Což se mu pro jeho práci určitě leckdy hodí. Kromě „vysoké“ politiky navíc coby starosta zhruba sedmitisícového města zná i tu „malou“, komunální.
Když jste před pěti lety mířil do sněmovny, říkal jste, že jako starosta narážíte na problémy, které na komunální úrovni vyřešit nelze. Podařilo se vám některé z těch bariér skutečně odstranit?
Po těch pěti letech musím říct, že je to věčný, nikdy nekončící boj. U některých věcí má člověk pocit, že se je podařilo posunout a zlepšit, u jiných se naopak stav zhoršil. Například příprava a povolovací procesy pro budování dopravní infrastruktury se výrazně zefektivnily a zrychlily. A stojí za zmínku, že se na tom průběžně podílely obě politické garnitury, tedy koalice i opozice. Pokud jde ale například o nedostupnost bydlení, připravili jsme dotační titul určený pro ty, kteří nedosáhnou na tržní bydlení. Myslím, že program byl nastaven velmi dobře, o čemž svědčí i velký zájem obcí, které i připravily příslušné projekty a chtěly se zapojit do výstavby. Současná vláda na něj ale bohužel plnohodnotně nenavázala, takže velká část této snahy přijde vniveč. Pak je tu třeba stavební zákon. Je zjevné, že musí dojít k podstatnému zrychlení stavebního řízení. Z tohoto pohledu snad nový zákon zlepšení přinese. Na druhou stranu obsahuje i opatření, která považuji za nevhodná a nebojím se říct, že u některých vidím i korupční riziko. Například přesun rozhodování o změnách územních plánů ze zastupitelstva, jehož jednání je veřejné a kontrolované opozicí, na neveřejné jednání rady města naprosto nechápu a vidím v tom velký problém. Často se totiž rozhoduje o změnách, které mohou zvýšit ceny pozemků i o desítky milionů. Takové rozhodování by mělo být zcela transparentní.
Jste místopředsedou Výboru pro obranu. Před prázdninami jste projednávali personální stav armády a nábor nových vojáků. Jaká je situace?
Situace se letos výrazně zlepšila. Armáda měla v plánu přijmout přímým náborem 1800 nových vojáků a tento cíl dokázala splnit už během prvního čtvrtletí. Podle mě je to jasný výsledek opatření předchozí vlády, která vojenskou službu výrazně zatraktivnila. Zvýšili jsme vojákům platy, u nižších hodností celkem o patnáct procent, minimálně zdvojnásobili příspěvek na bydlení, rozšířili náborové a stabilizační příspěvky a zjednodušili samotný nábor. Teď je důležité v tomto trendu pokračovat, protože personální naplněnost armády zůstává jednou z jejích největších výzev.
Jste spokojený s objemem prostředků, který chce vláda dávat na obranu?
Abych to přiblížil čtenářům – požadovaná dvě procenta HDP dnes představují přibližně 180 miliard korun. Pokud se ale budeme bavit o vládních prioritách, mezi které patří například vybudování skutečně funkční protivzdušné obrany, může si jen tato oblast vyžádat investice kolem 350 miliard. Dvě procenta HDP tedy mohou sloužit především k udržování současných schopností, ale vzhledem k tomu, že byla naše armáda dlouhodobě podfinancovaná, nemohou stačit na její potřebnou modernizaci. Když se navíc podíváme na bezpečnostní situaci ve světě – nejistotu ohledně budoucí spolehlivosti Spojených států, rostoucí asertivitu Číny, nestabilitu v arabském světě nebo dlouhodobě nevypočitatelné Rusko – všechny tyto faktory by nás měly varovat před tím, abychom bezpečnostní situaci podceňovali. Mnozí mohou namítat, že samotná česká armáda stejně nic nezmůže. Jenže my jsme součástí NATO. Pokud budou dobře připraveni i naši spojenci, a věřím, že například skandinávské země, Polsko nebo pobaltské státy současnou bezpečnostní situaci rozhodně nepodceňují, můžeme společně tvořit velmi silnou obrannou alianci.
Jako sociolog se zabýváte mimo jiné historickou komparativní sociologií a sociologií politiky. Když sledujete dnešní společnost a politiku, vidíte vzorce, které už známe z minulosti?
Musím říct, že některé vzorce se skutečně opakují. Po období prosperity, ekonomického růstu a politické stability obvykle vždy přicházejí období stagnace a nestability, což s sebou může přinášet nárůst populismu a radikalizace. V současnosti vidíme, jak bylo dobré období přerušeno covidem, válkou na Ukrajině, následnou energetickou krizí a nezvládnutou masivní migrací do západní Evropy z kulturně cizích regionů, zejména arabského světa. Co také považuji za velmi nebezpečné, je síla algoritmů sociálních sítí. Společnost se kvůli nim stále více fragmentalizuje, lidé žijí ve svých sociálních bublinách a čím dál méně si mezi sebou vyměňují názory. Podobně je to bohužel i v politice. Politici stále více mluví především ke svým vlastním voličským bublinám, ale čím dál méně spolu skutečně diskutují napříč názorovými tábory. Pomyslná agora se tak vyprazdňuje a to považuji za velký problém. Vyspělá demokracie potřebuje skutečnou výměnu názorů a schopnost naslouchat i tehdy, když se zásadně neshodneme.
Zabýval jste se také sekularizací společnosti. Není právě sekularizace jedním z důvodů, proč má dnes KDU-ČSL problém oslovovat širší část voličů? A může být ještě někdy desetiprocentní stranou?
Myslím si, že ano. Česká společnost je velmi sekularizovaná a příčiny můžeme hledat už v naší historii a ve způsobu formování české národní identity. Na rozdíl od jiných zemí, kde nositelem národního obrození byla příslušná církev, v Polsku například katolická, to v naší domovině probíhalo jinak. Převážně katolické obyvatelstvo při formování národního obrození v druhé polovině 19. století paradoxně převzalo poměrně silně protikatolický národní étos. To víceméně náhodou, v důsledku Palackého interpretace českých dějin. Ale to je jiný příběh. Sekularizaci tak významně ovlivnilo české národní hnutí i sentiment nově vzniklého Československa, kdy lidé vystupovali z katolické církve. Čtyřicet let komunistického režimu na tento vývoj navázalo. To KDU-ČSL u části voličů, v Čechách ještě více než na Moravě, dodnes určitým způsobem nálepkuje a už samotný název strany na ně může působit negativně. Jsem však přesvědčen, že centristická politika založená na odpovědnosti, ale zároveň solidaritě, a křesťanská kulturní identita mohou být inspirativní a podnětná pro část voličů i dnes, zvláště v době nestability a nejistoty.
CV BOX
Jiří Horák (narodil se 24. července 1984) je poslanec za KDU-ČSL, bývalý místopředseda strany a starosta města Bučovice.
Vystudoval sociologii a andragogiku s profilací na personální management na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde složil rigorózní zkoušku a v roce 2014 obhájil disertaci ze sociologie.
Působil v představenstvu společnosti Respono nakládající s odpady a poté byl v letech 2019 až 2021 členem představenstva společnosti Vodovody a kanalizace Vyškov.
V KDU-ČSL je od roku 2002, v roce 2019 se stal členem celostátního výboru a od října 2024 do dubna 2026 byl místopředsedou strany.
Od roku 2010 je v zastupitelstvu města Bučovice na Vyškovsku, přes devět let je zde starostou. V roce 2016 byl zvolen zastupitelem Jihomoravského kraje. Byl jím do roku 2021, kdy se stal poslancem sněmovny. Je místopředsedou Výboru pro obranu a členem Podvýboru pro bytovou politiku a výstavbu.
Od studentských let rád cestuje, zejména do méně turistických zemí. Má silný vztah k jižní Moravě, moravským tradicím a rodinným kořenům ve Vlčnově.
BUČOVICE
Jiří Horák je už devět let starostou Bučovic. Jak se podle něho za tu dobu změnily? „Moje město je pro mě srdeční záležitostí,“ říká. „Když jsem nastupoval, měl jsem vizi, aby se Bučovice staly sympatickým městem pro život. Byla u nás tehdy řada zanedbaných míst a ta se nám postupně daří proměňovat. Pomyslnou třešničkou na dortu bude transformace bývalého šestihektarového brownfieldu v sousedství zámku přímo v centru města, kde nyní vznikne nová bytová výstavba s velkým parkem. A pevně věřím, že v příštím roce konečně začne také výstavba obchvatu, na který v Bučovicích čekáme už desítky let.“
reklama
