Každý, kdo něco dělá, také občas něco zkazí. Horší ale je, někdy až tragické, chyby opakovat. O takzvané krizi Lehman Brothers toho bylo napsáno hodně. Nedávno jsme „slavili“ její desáté výročí.
Trochu jsme zapomněli, že začátkem století se stalo něco podobného, když praskla internetová bublina. V době rozmachu internetu investoři kropili dolary z hadice, stačil nápad a mediální pozornost (realita byznys plánu ani návratnost investic nikoho nezajímaly), v roce 2008 se dávaly hypotéky komukoli (příjmy, zaměstnání či schopnost splácet byly irelevantní).
Jenže internetovou bublinu odnesli jen neopatrní investoři a pár velkých firem, kteří zakoupili oblak páry. Na bankovní krizi nedoplatily primárně velké banky, ty byly sanovány − „too big to fall“ se tomu říkalo. Odnesli jsme ji my všichni, včetně České republiky hozené do recese.
Vlastnosti krize
Co charakterizuje podobné pády zdaleka neomezené jen na finanční sektor? Nepředvídatelnost − teprve v okamžiku krize se vynoří ti, kteří „to vždycky říkali“.
Krátkozrakost − podléháme iluzi, že největší hora je ta, která je právě na obzoru. Co nevidíme a čemu nerozumíme, neexistuje.
Megalomanie − místo decentralizace vytváříme co největší celky. Méně je někdy více. Připomínám třeba rozpočtové určení daní – města a obce hospodaří lépe než stát.
Kompas (regulace) ukazuje směr, ale nemůže řídit loď.
Moc se koncentruje u těch, kteří nehledají alternativy.
Jak z toho ven?
Existuje recept, kterým bychom se měli řídit, abychom příště vyvázli sice bez košile, ale ne úplně nazí? Určitě zdravý rozum. Bůh nebo příroda stvořili naše těla se dvěma konci − na jednom sedíme, druhým myslíme. K myšlení je ovšem třeba alespoň občas využívat ten správný konec.
Nedostaneš se z problémů, když utratíš víc, než vyděláš.
Solidní jistotu nezajistíš vypůjčenými penězi.
S přebytkem se zachází hůře než s nedostatkem.
Velikost bolí a vede ke stresu.
Nestačí jen se něčeho vyvarovat, je třeba něco aktivně udělat. Inovace vznikají nejvíce v době problémů, podporujte je.
Moudrost předků a selský rozum
Když jsi v jámě, nejlepší, co můžeš udělat, je přestat hrabat (to měl prohlásit známý americký investor Warren Buffett, který minul internetovou bublinu a prý zaspal Lehmans Brothers).
Naši předkové říkávali: „Teď, když slunce jasně svítí, hleď svůj deštník opraviti.“
A když vám někdo radí, vzpomeňte si na knihu Nassima Taleba Černé labutě, kde říká: „Chcete-li něco vědět o finančních trzích,zeptejte se buď newyorského taxikáře, nebo finančního analytika. Pravděpodobnost, že rada vyjde, je stejná, jen taxikář nepředstírá, že tomu rozumí.“
O AUTOROVI
Ivan Pilný (narodil se 6. července 1944 v Praze) je současný náměstek ministryně průmyslu a obchodu.. Předtím byl mj. poslancem Poslanecké sněmovny PČR za hnutí ANO 2011 a ministrem financí.
Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor technická kybernetika, a poté pracoval v několika státních podnicích zabývajících se výpočetní technikou. Hned po roce 1990 začal podnikat. Kromě toho založil českou pobočku Microsoftu, mezi lety 1992 a 1998 pracoval jako její generální ředitel a jednatel. Poté byl dva roky ředitelem Sdružení pro informační společnost, v letech 2000 až 2001 řídil Český Telecom a následně se stal generálním ředitelem alternativního operátora eTel.
Od roku 2003 byl také prezidentem TUESDAY Business Network a v roce 2005 založil obecně prospěšnou společnost Pracujme chytřeji. Napsal několik knih (mj. „Máte na víc! Trénujte svůj mozek“ či „Manéž informačního věku“, známý je také z televizního pořadu Den D).
V roce 2009 spoluzakládal politickou stranu Občané.cz, o čtyři roky později byl ovšem zvolen jako nestraník na kandidátce hnutí ANO 2011 do poslanecké sněmovny (v roce 2014 do ANO vstoupil). Od května do prosince 2017 byl ministrem financí. Ve volbách 2017 nekandidoval, letos neprošel volbami do Senátu.
Je ženatý, má čtyři děti. Baví ho studovat jak funguje mozek, četba, rád jezdí na kole a hraje tenis (jak sám říká „s nadšením, ale mizerně“).
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
