Jestli byl letošní rok pro někoho politicky úspěšný, je to bezesporu bývalá poslankyně sněmovny za hnutí ANO 2011 Jaroslava Pokorná Jermanová. Bývalou poslankyní je totiž proto, že uspěla v letošních evropských volbách a zamířila do Evropského parlamentu. A navíc se v dalších volbách probojovala i do středočeského krajského zastupitelstva.
Ve veřejných funkcích se pohybujete už desítky let. Jak politiku po všech zkušenostech vnímáte?
Politika je především služba pro lidi. Politici, volení zastupitelé, by měli mít na mysli už z podstaty především zájmy občanů, kteří je volí. To je původní poslání, na kterém jsou založeny základy demokratického systému, a to by měli mít všichni na paměti. Doufám, že to nezní jako fráze, ale já to tak prostě mám. Vždycky jsem se snažila dělat maximum pro to, aby se lidem zlepšil život, ať už šlo o obec, kde jsem byla starostkou, o Středočeský kraj, kde jsem měla tu čest být hejtmankou, v poslanecké sněmovně nebo v Evropském parlamentu. Prosazovala jsem vždy projekty, které něco zlepší, ať už to byly nemocnice, silnice, školy, doprava. Snad se toho povedlo docela dost.
Než se podíváme do Bruselu, zavzpomínala byste na pernější okamžiky ve sněmovně? Zvedlo vás něco ze židle?
Těch okamžiků bylo opravdu hodně, tam se v tomto směru člověk nenudí. A paradoxně jich přibývalo. V době, kdy jsem byla místopředsedkyní sněmovny, byla atmosféra mnohem konstruktivnější a klidnější. Už tenkrát jsem zaznamenala, že průvodci při dnech otevřených dveří rádi naráželi na účel sálu, kde sněmovna zasedá. Bylo to původně totiž divadlo. Nechci ale sněmovnu nějak shazovat, byla jsem její součástí a poslanci jsou volení občany, takže nejsem zastánce zesměšňování poslanců, protože jde zároveň o neúctu k voličům. Vždycky mě nejvíc zvedlo ze židle, když někdo očividně a účelově lhal nebo když někdo kul pikle za mými zády. Mám ráda přímé jednání a říkám věci tak, jak jsou a jak je cítím.
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo hnutí ANO, které získalo 26,14 procenta hlasů a sedm mandátů, a vy jste se tak stala europoslankyní. Co to pro vás osobně znamená?
Osobně mě potěšila důvěra od občanů. Získala jsem velmi vysoký počet preferenčních hlasů. Toho si velmi vážím. V médiích mě dokonce označovali za skokanku voleb. Tuto důvěru ale chápu i jako závazek. Očekávání od voličů musím naplnit poctivou prací. Ale tu se snažím odvádět vždycky.
Jaké to bylo, když jste do Bruselu přijela? Čím vás překvapil?
Prostředí v Bruselu pro mě nebylo úplně neznámé. Byla jsem předtím dva roky předsedkyní Komise pro hospodářskou politiku Evropského výboru regionů, takže jsem se už v evropských strukturách dobře orientovala. Evropský parlament je obrovská instituce. Musím přiznat, že je tam na můj vkus opravdu hodně administrativy, až je to kolikrát vyčerpávající. Překvapily mě také podmínky, ve kterých europoslanci pracují.
Co všechno jste si musela osvojit?
Ta počáteční procedura byla opravdu náročná, a to nejen pro mě, ale i pro můj tým. Musíte si navíc zvyknout na jiný jazyk. Teď nemyslím angličtinu, tu zvládám snad velmi obstojně, ale někdy se to označuje jako bruselština. Občas se v dokumentech ztrácíte. Je to podobné, jako když dostanete dopis od úřadu. To, že máte zaplatit poplatek za psa 50 korun, se dozvíte vlastně až na třetí straně dopisu proloženého bezpočtem paragrafů. S bruselštinou je to podobné.
Jak vycházíte s kolegy europoslanci z jiných stran?
V osobní rovině nemám problém vyjít s kýmkoliv. Přece jen kopeme za Česko, takže spolu vycházíme. Politicky to občas skřípe, ale to je ostatně normální. Jsme v různých frakcích, různě se díváme na poslání a směřování Evropské unie, na témata, jako je Green Deal, řešení migrace, ale třeba i pomoc regionům a podobně. V tom se samozřejmě rozcházíme, ale věřím, že pokud půjde bytostně o zájmy České republiky, tak se povede táhnout za jeden provaz. Ale na tohle hodnocení je ještě poměrně brzy.
Jak se vám tam žije? Kolik času v Bruselu trávíte?
Před volbami jsem slíbila, že pokud budu zvolená, tak nebudu sedět někde v bruselské nebo štrasburské kanceláři a bydlet tam. Dojíždím do Benešova, abych neztratila kontakt s českou realitou, s lidmi, s jejich starostmi a pohledy na svět. Absolvovala jsem nějaké debaty v rámci kampaně do krajských voleb, ale řada debat nebyla ani volebních. Překvapilo mě, musím říci, že příjemně, jak moc lidi zajímá dění v Evropském parlamentu a zvou si mě do debat na tohle téma. Snažím se vyhovět, protože to pokládám za důležité. Skládám tak účty za to, že mě lidé zvolili a mají právo vědět, co se v EP děje a co tam prosazuji já. Takže je to časově zhruba půl na půl mezi Evropským parlamentem a Českem.
Jste členkou frakce Patrioti pro Evropu, do níž kromě dalších vstoupili i dva zástupci Přísahy Filip Turek a Nikola Bartůšek. Čím si vysvětlujete, že se dostali tak vysoko?
Pan Turek se stal fenoménem evropských voleb. Teprve čas ukáže, jestli ta očekávání jeho voličů byla oprávněná, nebo nikoliv. Na lidi zapůsobil především neotřelým způsobem komunikace, což může být pozitivum. Je jenom na něm, jak svého mandátu využije. Pokud se týká názorů, tak se na něčem shodneme, na něco máme odlišný pohled. Úplně stejný názor nemají ani všichni členové ANO, natožpak když pan Turek je součástí jiného politického uskupení, byť ve stejné frakci. Asi se shodneme například v tom, že Green Deal tak, jak je postavený, je nesmyslný a podobně.
Za co budete v Bruselu bojovat?
Jsem členkou hospodářského a měnového výboru, ráda bych se angažovala v zahraničním výboru a v podvýboru pro bezpečnost a obranu. Z toho vyplývají i mé „úkoly“. Chci se věnovat podpoře aktivit v regionech, zejména podnikání malých a středních podniků, rozvoji bankovního trhu a podobně. V rámci podvýboru pro bezpečnost chci získat vhled do problematiky zbrojařského průmyslu. Chci, aby podpora, kterou EU dělí, byla smysluplná a skutečně pomáhala.
Do krajských volbách jste se opět stala i členkou středočeského zastupitelstva. Dají se oba posty zvládnout?
Ano, dají. Určitě nebudu jediná, kdo podobné funkce kombinuje. Možná by mohl někdo namítat, že to dělám proto, že prahnu po funkcích nebo po penězích. Už jsem to také párkrát slyšela od opozice. Tak to rozhodně není. Ten důvod je jednoduchý. Evropská unie má sloužit Evropanům a ve městě nebo na kraji budu mít pravidelný kontakt s tím, co se děje, budu moct využít obou funkcí k tomu, abych svou práci dělala lépe, abych měla vazbu na praxi. A myslím si, že jako europoslankyně můžu být prospěšná i tam, kde jsem zastupitelka.
Jak jste prožila letošní léto? Kde nabíráte sílu?
Možná to bude znít jednoduše, ale nabírám sílu doma díky skvělé rodině. Manžel, syn a malá dcerka jsou pro mě velkým zdrojem energie. Mým koníčkem je pečení, takže u toho úplně vypnu a relaxuju. Je to sice nebezpečný koníček s ohledem na životosprávu, ale opravdu mě to baví. Takový ten odpočinek v křesle pak trávím ráda s nějakou pěknou knížkou. Jinak v červenci bylo ustavující zasedání Evropského parlamentu, takže jsem léto trávila hodně pracovně. Stihla jsem ale dovolenou s dětmi, manželem a se sestrami.
CV BOX
Jaroslava Pokorná Jermanová (narodila se 17. srpna 1970 v Karlových Varech) je za ANO 2011 poslankyní Evropského parlamentu.
Vystudovala obor Provoz a ekonomika na Provozní ekonomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Postupně pracovala v několika společnostech, angažovala se také ve Svazu měst a obcí.
Do politiky vstoupila v roce 1998, kdy byla zvolena jako nezávislá kandidátka do Zastupitelstva obce Krhanice v okrese Benešov, kde se později stala i starostkou. V roce 2004 vstoupila do ODS, stala se zastupitelkou Středočeského kraje a v roce 2010 za ni neúspěšně bojovala o poslanecký mandát.
V roce 2011 přestoupila dohnutí ANO a o dva roky později byla zvolena poslankyní a 1. místopředsedkyní sněmovny. Na tomto postu byla do roku 2017, v roce 2021 se ale opět do sněmovny probojovala. V letech 2016–2020 byla hejtmankou Středočeského kraje. Europoslankyně je od letošních voleb.
Je vdaná, má syna Michala a dceru Emu.
