Říká se, že kultura nezná hranic. Bezpochyby to platí o vážné hudbě, výtvarném umění a podobně, kdy znalost jazyka není důležitá. Se Slováky máme ale ještě jednu výhodu navíc – poměrně dobře si rozumíme a většinou nepotřebujeme překladatele. To nám umožňuje sdílet i tu kulturu, kde jazyk hraje důležitou roli. S rukou na srdci však musím přiznat, že to platí zejména pro Slováky. Češi, zejména mladá generace, slovenštině přestávají rozumět.
Tam, kde je blízkost největší, jsou lidové tradice. Pokud jde o ně – kroje, písně, zvyky – pak příbuznost lze vysledovat o to větší, čím blíže jsme ke společné hranici. Je zjevné, že máme za sebou staletí společného života, kdy se měnily hranice států a monarchií, ale jak postupně pluly po krajině, vždy alespoň část Čechů a Slováků žila ve společné zemi. To se promítlo do hudby, literatury, malířství, sochařství.
Jeden trh namísto dvou
To, že si rozumíme, má velký význam pro současné umělce. Dva malé trhy jsou pro ně najednou jedním, o něco větším. Mluvím tu o zpěvácích, filmových tvůrcích, hercích, divadelnících. Využívají toho také producenti pořadů jako například Česko Slovensko má talent. Světy obou národů se prolínají také ve filmové tvorbě, kdy slovenští herci jsou obsazováni do české produkce a naopak. Mnohé seriály „frčí“ na obou stranách hranic. Čeští zpěváci hostují v arénách na Slovensku, zrovna tak divadelní soubory vyrážejí za východní hranice, aniž by potřebovaly tlumočení nebo musely bojovat s jazykovou bariérou jako třeba v Německu nebo Maďarsku. Výstavy se mohou bez problémů stěhovat po obou našich zemích, aniž by potřebovaly změny v popiscích. To vše platí vzájemně.
Problém s literaturou
Bohužel, trochu jiná je situace v literatuře. Nedávno jsem četla postesknutí jedné známé slovenské spisovatelky, která pracuje v Praze, že pro české čtenáře už je často slovenština nepřekonatelnou bariérou. Pokud se kniha nepřeloží do našeho jazyka, pak nemá šanci na úspěch. Byť já osobně s tím problém nemám, zjistila jsem, že v mém okolí už je spousta lidí „líných“ číst slovensky. Opačně to je menší problém. Česká literatura se na Slovensku prodává v originále velmi dobře. Pro nás je to škoda, protože se ochuzujeme o hodně dobrého, co za východními hranicemi vzniká. Slovenská literatura se tak dostává do stejné pozice jako jakákoliv jiná zahraniční, tedy rakouská, německá, polská, maďarská nebo britská. Překládají se totiž jen ty tituly, které mají šanci na komerční úspěch. Tím se spektrum knih smrskává na minimum. Slovenská literatura v originále se k nám dostává jen přes několik prodejců zaměřených na „fajnšmekry“.
Vzájemné obohacování
To, že máme příbuzný jazyk, by pro nás i Slováky mělo být obrovskou výhodou. Říká se, že kolik řečí umíte, tolikrát jste člověkem. Ta myšlenka právě zahrnuje možnost poznávat cizí kulturu, získávat zkušenosti, jiný pohled na mnohé věci. Je to příležitost se kulturně i lidsky obohacovat. Porozumět slovenštině přitom dá podstatně menší námahu než u jiných jazyků. Nejsme sice nyní ve společném státě, ale to by nemělo být důvodem pro to, abychom si přestávali rozumět.
Jaroslava Pokorná Jermanová
O AUTORCE
Jaroslava Pokorná Jermanová (narodila se 17. srpna 1970 v Karlových Varech) je poslankyní za ANO 2011.
V roce 2004 vstoupila do ODS. V roce 2011 přestoupila do hnutí ANO a o dva roky později byla zvolena poslankyní a 1. místopředsedkyní sněmovny.
Do sněmovny se probojovala i v roce 2021. V letech 2016–2020 byla hejtmankou Středočeského kraje.
Má syna Michala a dceru Emu.
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
