Europoslanec Jan Zahradil je jedním z nejzkušenějších českých politiků na evropském kolbišti. Patří ale také k velkým kritikům současného směru vývoje Evropské unie. Odmítá však, aby se ODS na evropské scéně spojovala s extrémními protievropskými stranami.
Česko bude v polovině tohoto roku přebírat předsednictví v EU. V čem můžete při svých zkušenostech s unijní politikou vládě k jeho zvládnutí pomoci?
Především můžeme provést českou vládu a státní administrativu složitým úskalím Evropského parlamentu, připravit je na kritická témata, identifikovat rizika. Evropský parlament je velmi ideologické těleso a dokáže být i značně nepříjemný. Je dobré znát jeho vnitřnosti a vědět, co a odkud lze čekat.
Ve vládním programu je silná podpora fungování V4 a dokonce i účasti Česka na projektu Trojmoří. Je podle vás visegrádská spolupráce pro Česko stále zásadní?
Je zcela očividné, že pomyslné nůžky mezi „Západem“ a „Východem“ EU se v posledních letech poněkud rozevírají. Zdá se, že Západ doposud nepochopil historii ani mentalitu postkomunistických zemí. Necitlivě a mechanicky tlačí arbitrární, právně pozitivistická řešení i tam, kde to budí kontroverze. Zejména v citlivých sociálně-kulturních otázkách narážíme doslova na hodnotový střet mezi progresivní liberální agendou a – řekněme – tradicionalistickým konzervativním přístupem. I na současnou vlnu ze Západu se valící zelené revoluce se mnohé „východní“ země dívají s nedůvěrou a obavami. Lišíme se i v postoji k Rusku, kde je „Východ“ daleko ostřejší. Neočekávám, že by tyto tenze brzy zmizely, spíše se budou prohlubovat. Proto je dobré si budovat vztahové sítě jako V4 nebo Trojmoří, mohou se jednou hodit.
Druhého ledna 2021 definitivně skončilo členství Velké Británie v EU. Ve vaší eurorealistické frakci v Evropském parlamentu byli britští konzervativci hlavní silou. O co je Unie ztrátou Britů ochuzena?
Britové byli velmi pracovití, kladli důraz na vnitřní trh, na ekonomickou integraci, nikoliv politickou. Byli pro volný obchod, atlantickou vazbu, deregulaci, debyrokratizaci. To vše dnes v EU chybí nebo je aspoň oslabeno.
Jaké jsou podle vás hlavní důvody proti návratu ODS do Evropské lidové strany (EPP), kde je přitom i většina europoslanců z dalších stran současné Fialovy vládní koalice?
A proč bychom tam znovu chodili? Evropská lidová strana je dnes bez vlivu. I když má největší klub v EP, skoro nikde v EU nevládne – ani na Pyrenejském poloostrově, ani ve Skandinávii, ani ve Francii, Itálii nebo Německu. Na prvního eurolidoveckého premiéra (kancléře) narazíte až v Rakousku, pak v zemích jako Chorvatsko nebo Řecko. Navíc vím, že u některých stran v EPP bublá nespokojenost, kam až doleva se tato formace během let posunula. Rád si počkám, co se v ní bude dít po roce 2024. My teď nemáme absolutně důvod cokoliv měnit.
Ve Varšavě se nedávno konalo setkání eurorealistických a ostře euroskeptických stran, které svolaly polské Právo a spravedlnost a Fidesz Viktora Orbána. Byla tam i Marine Le Pen nebo španělský Vox. ODS tam ale chyběla. Proč?
Nejsme proti vzájemné komunikaci nebo třeba i společnému hlasování. Jasně jsme ale do Polska vzkázali, že – i s ohledem na české předsednictví – se nemůžeme ukázat za jedním stolem s některými pro nás toxickými tvářemi nebo značkami. Zejména šlo o paní Le Pen nebo o německou AfD. Některé členské strany Evropských konzervativců a reformistů (ECR) tam byly, to je jejich právo. Ale například Giorgia Meloni, moje nástupkyně v čele ECR Party a šéfka Fratelli d'Italia do Varšavy nejela – to byl silný signál. Novináři spekulovali (jako obvykle), že ECR se po Varšavě rozpadne. Jak vidno, nestalo se nic.
Jednou ze zvláštností brexitu je, že Londýn místo utlumení klimatické politiky jako by ještě více šlápl na plyn a má ještě zelenější strategii než EU. Je něco, v čem by si měla vzít Evropská unie z Británie v tomto směru příklad?
Počkal bych, jak dlouho to Britům vydrží. Premiér Boris Johnson si z toho udělal vlajkovou loď, nicméně vím, že ne všichni v Konzervativní straně tento entuziasmus sdílí. A jak známo, Johnson nyní čelí řadě problémů, které mohou během tohoto roku kulminovat, tak uvidíme. V každém případě – Británie už není členem EU, takže postupujme uvnitř EU vlastní rychlostí a zohledňujme vlastní priority jednotlivých členských zemí.
Po odchodu Spojeného království má v Unii hlavní slovo německo-francouzský tandem, kterému se nepříliš úspěšně snaží sekundovat Itálie. I v souvislosti s navazujícím předsednictvím lze sledovat určité snahy o oživení spojenectví Česka s Francií. Má smysl vyvažovat Francií drtivý vliv Německa?
Francie je určitě zajímavý partner, pokud jde o energetiku, ale třeba v otázce bezpečnosti – mám tím na mysli stabilizaci v oblasti afrického Sahelu – nebo boje s nelegální migrací. Tam bych hledal styčné body. Někde jinde se zase třeba zájmově rozejdeme.
Francie chce ve svém projektu „suverénní Evropy“ také „evropskou armádu“. Máme ji v tom jako Česko podporovat, nebo trvat na plné exkluzivitě NATO jako nezpochybnitelném pilíři naší bezpečnosti?
To je právě bod, kde se asi s Francií neshodneme. Nicméně pravdou je, že se sílícím voláním po „strategické autonomii“ EU se budeme muset v budoucnu nějak vyrovnat. Zejména když vidíme, že USA přes veškeré proklamace postupně ztrácejí o Evropu zájem. Ani naše silná transatlantická orientace neznamená, že v dnešním multipolárním světě musíme vždy a ve všem kopírovat americké postoje.
Jedním z vašich velkých „zářezů“ v unijní politice bylo prosazení dohody o volném obchodu s Vietnamem. Co dnes tato dohoda Evropě a Česku přináší, a proč se podobná jednání s dalšími částmi světa zadrhla?
Každá podobná dohoda, která odstraňuje obchodní překážky, je v dnešním globálním světě úspěchem. Navíc jihovýchodní Asie, země ASEAN, je dnes ekonomicky nejdynamičtějším regionem světa a stomilionový Vietnam je zde jakýmsi neformálním lídrem. Obchod je motorem hospodářského růstu i ekonomické obnovy po covidu. Smlouva EU s Vietnamem platí od srpna 2020 a během prvního roku způsobila nárůst vzájemného obchodu o 18 procent, a to navzdory pandemii! Jak se s touto šancí popasují naše podniky, je na nich. Ale opravdu, jinak se obchodní jednání EU po smlouvě s Vietnamem zadrhla. Nic nového se doposud nedojednalo, již podepsané smlouvy nejsou ratifikovány. Na vině je atmosféra v Evropském parlamentu. Zejména zdejší levice podmiňuje vzájemný obchod dalšími neobchodními závazky partnerů, třeba v oblasti lidskoprávní, pracovněprávní, klimatické. Je to krátkozraké. Pokud chceme obchodovat jen se zeměmi, které splňují naše demokratické standardy, těch je ve světě menšina. Dostaneme se tak pouze do izolace a naše místo zaujme někdo jiný.
Pohybujete se opravdu dlouhé roky v unijní politice. Jakým směrem by se měla evropská spolupráce vyvíjet, aby Evropanům a postavení Evropy ve světě pomáhala?
Jako vždy v posledních třiceti letech budeme čelit stejnému dilematu: zda má EU být primárně organizací spolupracujících národních států, nebo zda se má jako celek sama postupně, plíživě posunout do nějaké kvazi státní roviny typu evropské federace. Vždy jsem zastával ten první koncept a na tom není co měnit. EU musí být naším dobrým sluhou, nikoliv zlým pánem.
CV
Jan Zahradil (narodil se 20. března 1963 v Praze) je poslancem Evropského parlamentu, bývalým předsedou Strany evropských konzervativců a reformistů a bývalým místopředsedou ODS.
Vystudoval Gymnázium Jana Keplera a Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, pak pracoval jako výzkumný pracovník ve vodohospodářství.
V roce 1990 se stal členem Občanského fóra, o rok později pak ODS. V roce 1992 byl zvolen poslancem tehdejšího Federálního shromáždění, od roku 1998 členem Poslanecké sněmovny. Tím byl do roku 2004, kdy se stal poslancem Evropského parlamentu (tím je dodnes). V letech 2001–2004 byl nejprve místopředsedou a poté 1. místopředsedou ODS.
V březnu 2011 se stal v EP předsedou frakce Evropští konzervativci a reformisté, a to jako první Čech, který pozici předsedy parlamentního klubu získal. Tento post zastával do dubna 2020. V EP je místopředsedou Výboru pro mezinárodní obchod.
#Je ženatý, má dvě děti. Je velkým fanouškem hudby, především rocku.
Koalice SPOLU
Před loňskými volbami do Poslanecké sněmovny Jan Zahradil neskrýval, že není příznivcem projektu koalice SPOLU. Říjnový sobotní podvečer, kdy se sčítaly hlasy, už ale slavil. „Samozřejmě jsem dorazil na zasedání předsednictva ODS, abych poblahopřál zejména Petru Fialovi. A také abych mu řekl, že jsem se ve svých odhadech mýlil,“ prohlásil. „Koalice SPOLU se ukázala jako dobrý taktický manévr. Budoucnost ukáže, zda i jako strategický.“ Pokud koalice SPOLU půjde do letošních komunálních voleb, bude prý mít jeho hlas.
Autor je evropským editorem Deníku
reklama
