Se značným předstihem před červnovými volbami europoslanec za ODS Jan Zahradil potvrdil, že do svého pátého účinkování na evropské scéně už nepůjde. Rozhodně to ale nevypadá, že by s veřejnou činností končil a chystal se do politického důchodu.
Po dvou desítkách let jste skončil v Evropském parlamentu, kde jste dokonce před pěti lety kandidoval za svoji frakci konzervativců a reformistů jako její „Spitzenkandidát“ na šéfa Evropské komise. Co byste s Evropskou unií udělal, kdyby vám ta kandidatura vyšla?
Měl jsem tehdy v programu především velký legislativní úklid, tedy prořezání dnes už nepřehledné houštiny evropského práva a regulací. Dá se to udělat i dnes, je to pomalá systémová práce. Ale chybí k tomu politická vůle.
Co považujete za svůj největší úspěch, za stopu, kterou po sobě necháváte
v evropské politice?
Především vznik nové evropské politické rodiny Evropských konzervativců. Vydupali jsme ji v roce 2009 ze země, z bodu nula, málokdo tomu dával šanci. A jsme tu po volbách opět třetí nejsilnější frakcí EP, šéfuje tomu po mně hvězda evropské politiky, italská premiérka Meloni. A na odborné úrovni otevírání trhů pro evropský export, dojednání řady obchodních smluv, tah směrem do Asie.
Jak smutným momentem pro vás bylo, když se s vámi loučili britští konzervativci, kteří tvořili základní pilíř vaší frakce, a co jejich odchodem z europarlamentu a Británie z Unie podle vás zmizelo?
Připravili jsme se na to v předstihu, nicméně i tak to byla ztráta. Vyrovnali jsme se s tím i za cenu určitého kulturního posunu. Britové představovali civilní anglosaský konzervatismus, volný trh, liberální ekonomiku. Nutno ale říci, že dnešní pravice je jiná než ta thatcherovská. Možná by se už dnes u nás britským konzervativcům nelíbilo.
Evropský parlament skončil už před několika týdny, aby umožnil kampaň před evropskými volbami. Vy jste vyrazil na cesty do Asie. Jaký cíl své cesty jste zvolil a proč zrovna ten?
Byl jsem na konferenci v Bangkoku, navštívil Hongkong, měl přednášky na dvou čínských univerzitách, v Šen-čenu a v Pekingu. V Číně jsem chtěl na vlastní oči vidět jejich přístup k e-commerce a k elektromobilitě. Jejich technologický pokrok je fascinující. Nevím, zda na to je Evropa připravena adekvátně reagovat.
Nejste velkým příznivcem koalice SPOLU. Změnil jste názor po těchto evropských volbách, kdy se dokázalo přiblížit výsledku vítězného hnutí ANO daleko více, než napovídaly předvolební průzkumy? Bylo co slavit?
Můj názor je stále stejný. Obrysy ODS se v koalici SPOLU rozplývají. Platíme náklady, benefity sklízejí jiní. Eurovolby to ukázaly jasně: přišli jsme o mandát, zatímco TOPka si své dva mandáty udržela. Kdybychom kandidovali samostatně, ty stávající čtyři mandáty bychom udrželi. TOPka by měla možná jeden.
Z pracovní cesty v Asii.
Média zaznamenala, že jste ze štábu SPOLU přešel k Motoristům, kteří se šokujícím výsledkem stali v evropských volbách třetí nejsilnější formací. Vidíte šanci na to, že by ODS navázala spolupráci s tímto uskupením? A to přesto, že se spojilo s Přísahou Roberta Šlachty, který stál před lety za akcí na předsednictvu vlády a pádem premiéra Petra Nečase?
Turek může být buď náš spojenec, nebo konkurent. Preferuji první variantu. Pokud jde o Šlachtu, je to už jedenáct let. V minulosti jsme se také spojili se silami, které stály za sarajevským atentátem v roce 1997. Ale chápu, že někdo s tím může mít problém.
Jaké jsou vaše plány na příští měsíce a roky? Zůstanete v politice, zamíříte do světa byznysu, nebo prostě nebudete dělat nic a užívat si klid?
Není kam spěchat. Něco jsem si připravil dopředu – spolupráci se zahraničními think-tanky a podobně. Do lobbyingu se nechystám. Přiznávám ale, že pohyby na české politické scéně po eurovolbách jsou hodně přitažlivé. Uvidíme, co se dál bude dít v ODS i mimo ni.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Jan Zahradil (narodil se 20. března 1963 v Praze) je exposlancem Evropského parlamentu, bývalým předsedou Strany evropských konzervativců a reformistů a někdejším místopředsedou ODS.
Vystudoval Gymnázium Jana Keplera a VŠCHT v Praze, pak působil jako výzkumný pracovník ve vodohospodářství.
V roce 1990 se stal členem Občanského fóra, o rok později pak ODS. V roce 1992 byl zvolen poslancem tehdejšího Federálního shromáždění (od r.1998 člen Poslanecké sněmovny). Roku 2002 po odchodu Václava Klause kandidoval na předsedu ODS, porazil ho Mirek Topolánek. Byl místopředsedou i 1. místopředsedou strany.
Ve sněmovně byl do roku 2004, kdy se stal poslancem Evropského parlamentu, kterým byl do letošních voleb. V roce 2009 spoluzaložil v europarlamentu frakci Evropští konzervativci a reformisté (ECR) a stal se jejím místopředsedou. V březnu 2011 pak usedl do křesla předsedy, a to jako první Čech, který tento post získal. Byl jím do dubna
2020, poté se stal opět místopředsedou. V EP byl také mj. místopředsedou Výboru pro mezinárodní obchod.
Je ženatý, má dvě děti. Je velkým fanouškem hudby, především rocku.
