Rozhovory

Jan Wolf: Zabýváme se nepodstatnými věcmi a podstatné nám uniká

Publikováno: 5. 4. 2022
Autor: Šárka Jansová
Foto: Foto archiv Jana Wolfa a Petra Skůpová
logo Sdílet článek

„Buď slušný k lidem, když jdeš nahoru, mohl bys je potkat, až půjdeš dolů,“ říká Jan Wolf, předseda obvodního výboru KDU-ČSL Praha 1 a místopředseda pražské městské organizace téže strany.

Vaše další oblíbená motta zní „Přičiň se a Pán Bůh ti pomůže“ a „Žádný boj není předem prohraný.“ Důkazem toho je, že se vám v lednu 2020 podařilo na magistrátu prosadit obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Bylo to složité?

Velmi. Nikdy by mě nepadlo, že až tak moc. Ale když se podíváme zpět a uvědomíme si, že o návrat mariánského sloupu na Staroměstské náměstí se snažilo od roku 1918 několik generací, a podařilo se to až té naší, až tak těžké to pro mě vlastně nebylo. Složitost spočívala v tom, že okolo sloupu se vedly sáhodlouhé diskuse, hlavně mezi různými křesťanskými denominacemi, které byly naprosto rozdílné. Bohužel do výkladu historie sloupu zasahoval nános neobjektivního pojímání dějin, odkazujícího na dobu „temna“, jak nám ho předkládal Alois Jirásek a později první komunistický ministr kultury Vít Nejedlý.

Jak mariánský sloup a jeho navrácení vnímáte?

Jde o návrat k tradičním evropským konzervativním hodnotám, ke kterým se hlásili naši předci. Musíme si uvědomit, že tento sloup, postavený na Staroměstském náměstí v roce 1650, byl třetím mariánským sloupem vybudovaným na sever od Alp po vzoru prvního sloupu, postaveného v Římě před basilikou Santa Maria Maggiore. Sloup byl (a podobně se budují pomníky i dnes) postaven jako poděkování za vojenský čin: v tomto případě obráncům Starého Města pražského před jeho zničením švédskými vojsky v roce 1648, na konci třicetileté války. Historie nám dokládá, že v čele pražského vojska byla nošena ikona Panny Marie Rynecké, ke které se v té době Pražané modlili za ochranu města. Sloup ve své době sloužil též jako sluneční hodiny a určoval pražské poledne. A dnes ho můžeme brát i jako symbol odvahy a nepoddajnosti Pražanů, kteří, když o něco jde, jsou ochotni se za sebe, za svůj majetek, ale hlavně za ideje zasadit a boj v důsledku vyhrát.

Co říkáte na „pokrokovou příručku z Bruselu“, která měla vytěsnit název Vánoce, v oslovení pak křestní jména či oslovení „dámy a pánové“? Eurokomisařka Helena Dalli nakonec ustoupila s tím, že pokyny ještě nejsou „vyzrálé“. Čekáme tedy, až dozrají?

Tyto nesmysly, které se (jak pevně věřím) nikdy neprosadí do ústavy žádné země Evropské unie, jsou ukázkou toho, jak moc se začínáme zabývat sami sebou a nepodstatnými věcmi, a to podstatné nám uniká. Co je eurokomisařce do toho, jak budeme pojmenovávat Vánoce, Velikonoce, nebo že budu říkat pan, paní, slečna, chlapec, muž, žena? Na takovéto posuny v myšlení již v historii doplatily jiné, a i větší říše, než je EU. Brusel by měl lidem život usnadňovat, a ne jim přikazovat, regulovat a řídit jejich osobní nastavení. Jako katolík nikdy neuhnu s pojmenováními Vánoce, máma, táta, dcera, syn, manželství muže a ženy.

Křesťanství je ve vás zřejmě pevně zakotveno, když jste v roce 2021 stál při obnově Svatojanského bratrstva při kostele Na Skalce, iniciované organizátory Svatojánských slavností Navalis…

Ano, je pravda, že jsem jedním ze třech lidí, kteří v loňském roce požádali Jeho Eminenci Dominika kardinála Duku o nástupnictví Svatojanského bratrstva při kostele sv. Jana Nepomuckého Na Skalce, založeného v 17. století. Nástupnictví nám bylo povoleno, tudíž bratrstvo mohlo po skoro 70 letech obnovit svou duchovní i společenskou činnost. Bratrstev v dějinách zemí Koruny české byly desítky. Svatojanské se ale historicky řadilo mezi deset nejvýznamnějších – patřili k němu členové královských rodin, dokonce i Marie Terezie. Bratrstvo se aktuálně setkává pravidelně jednou měsíčně a snaží se rozvíjet své působení a činnost dle historických regulí.

Jste také členem dozorčích rad Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových a Dejvického divadla. V čem spočívá vaše funkce?

Obě organizace jsou prestižními institucemi, bez kterých by dnešní pražská kulturní scéna nebyla úplná. Obě vznikly až po roce 1989, jsou tedy docela mladé, ale pro každého, kdo má tu čest být jmenován do jejich kontrolních orgánů, je to velkým vyznamenáním. Členství v dozorčích orgánech je samo sebou bez finanční odměny. Z pozice člena se kontroluje finanční situace, kulturně společenské směřování instituce, případně personální politika. Za sebe jsem přesvědčen, že obě instituce odvádí skvělou práci a pro Prahu jsou tou nejlepší reklamou jak v Česku, tak ve světě.

Pro hlavní město je důležitý i cestovní ruch. Ubylo tu kvůli covidové pandemii hodně turistů?

Bohužel ano, čísla to potvrzují. Turistů v roce 2021 bylo zhruba stejně jako v roce 2020, což je ovšem čtyřikrát méně než v roce 2019. Pandemie zasáhla cestovní ruch snad nejvíce ze všech odvětví lidské činnosti a bude trvat ještě dlouho, než se vrátí alespoň k letům 2016 až 2017. Loni jsme pozorovali velkou obsazenost hotelů a návštěvnost hlavního města především v období Dušiček a Vánoc. Dušičky nás celkem překvapily, ale bylo to patrně dáno tím, že v okolních zemích turisté využili státní svátky svých zemí a přicestovali do Česka, kde tou dobou byla covidová situace poměrně dobrá. Za sebe a za pražské podnikatele v cestovním ruchu věřím, že letošní rok již bude v normálních kolejích. Na druhou stranu jsme v situaci, kdy je možné cestovní ruch znovu nastartovat směrem, jakým chceme, což by za normálních okolností bylo mnohem těžší a dlouhodobější. A pražská akciová společnost Prague City Tourism se tohoto úkolu zatím zhostila výborně, navzdory nepříznivé době.

Co se vám v Praze za ten rok, kdy jsme se naposledy viděli, povedlo?

Rok 2021 byl po všech stránkách dost těžký. Pandemie covidu nás všechny postavila před neočekávané výzvy, které se nám dařilo více či méně překonávat. Podobné to bylo i u mě. Jsem rád, že se opět rozběhl kulturní život, byť s různými omezeními. Loňský rok byl tedy rokem příprav pro velké množství projektů, které jsem ještě započal jako pražský radní v minulém volebním období nebo jim pomáhal na svět z pozice zastupitele. V procesu přípravy je obnova vinohradského divadla, rekonstruuje se Václavské náměstí. V březnu se začne po více než deseti letech rekonstruovat Průmyslový palác na Výstavišti v Holešovicích.

A s čím naopak nejste spokojený?

Za sebe se mi nelíbí (a tomu jsem nebyl schopen zabránit) velké množství vzniklých cyklopruhů na pražských silnicích. Myslím si, že lidé by měli jezdit a město by mělo budovat cyklostezky, ne cyklopruhy v silnicích a ulicích, které pro toto řešení nebyly projektovány. Vznikají tak stresové situace, kde se řidiči sotva vejdou do pruhu a rozumný cyklista tam vlastně ani z bezpečnostních důvodů nejezdí. Za mě chybí Praze minimálně tři mosty a MHD doprava, je třeba urychlit metro. Tady se musím zastat radního pro dopravu, který se snaží uspíšit výstavbu trasy D, ale různá občanská sdružení se snaží tuto pro Prahu tak nezbytnou dopravní stavbu když ne blokovat, tak alespoň zpomalovat.

Máte vůbec někdy volno? Pokud ano, jak ho trávíte?

Volna moc nemám, ale tuto práci jsem si vybral sám a vykonávám ji rád. Pokud mám volný čas, chodím rád do divadla, na koncerty klasické hudby, hodně času trávím kolem různých křesťanských společenství. A abych nezapomněl, moje velká láska je fotbal. Je o mně obecně známo, že zarytě fandím klokanům, tedy Bohemians Praha 1905. Už dlouho přemýšlím o tom, že bych si měl občas jít zahrát košíkovou, ale popravdě – nejsem schopen se přinutit. Snad se mi to letos podaří.

CV

Jan Wolf (narodil se 2. června 1972 v Praze) je zastupitelem hl. m. Prahy a jeho bývalým radním.

Vystudoval obor strojní technolog na střední průmyslové škole, od roku 1995 podnikal. Byl či je ve statutárních orgánech několika společností.

Pražským zastupitelem je od roku 2014, v letech 2014 až 2018 byl radním pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví a cestovní ruch. Předsedá obvodnímu výboru KDU-ČSL Praha 1, je místopředsedou městského výboru KDU-ČSL Praha a také členem celostátního výboru.

Je členem dozorčích rad Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových a Dejvického divadla. V roce 2021 stál u obnovy Svatojanského bratrstva při kostele svatého Jana Nepomuckého Na Skalce.

Pochází z rodu Zídků, jedné z nejznámějších českých basketbalových rodin. Sám hrál basketbal závodně třicet let. Je také velkým fanouškem fotbalového klubu Bohemians Praha 1905.

Je ženatý, má syny Jana a Leonarda.

Medaile od kardinála

Za osobní nasazení, statečnost a duchovně kulturní přínos při znovuvztyčení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí získal Jan Wolf medaili biskupa Antonína Podlahy od Dominika kardinála Duky. „Tuto medaili beru s pokorou a říkám, že jsem ji dostal za ty stovky či spíše tisíce lidí, kteří se za návrat sloupu modlili nebo se na něm jakýmkoliv způsobem podíleli. A že jich nebylo málo, to mi věřte. Tato medaile má připomínat křesťanům, že za hodnoty má smysl bojovat, a to vždy a za jakékoliv situace. Myslím, že naši předci, věznění za různých režimů, by mohli vyprávět, jak moc je víra posilovala i v těch nejsložitějších situacích jejich životů.“

Při dni otevřených dveří v Divadle Spejbla a Hurvínka.

reklama

https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html

Mohlo by vás zajímat

Více článků