V první den příštího roku oslaví Ján Čarnogurský 78. narozeniny. I v tomto věku je stále velice společensky a vlastně i politicky činný. Netají se svými názory a nebojí se je naplno říkat, i když se to mnohým nelíbí. Je svůj a ze svých názorů neuhýbá.
Nedávno si lidé připomínali události kolem 17. listopadu. Před 32 lety vás 25. listopadu propustili z vězení a o dva týdny později už jste byl místopředsedou nové federální vlády. Určitě jste tehdy měl představy, kudy by se Československo mělo ubírat. Které se naplnily, a které naopak vůbec nevyšly?
Naplnilo sa odstránenie komunistickej diktatúry, uvoľnenie cestovania, slobodné podnikanie. Nenaplnilo sa odstránenie rozdelenia Európy. Európa je naďalej rozdelená, len deliaca čiara prebieha ďalej na východe.
Do vězení jste tehdy kvůli politickým postojům šel za éry prezidenta Gustáva Husáka. Když později zemřel, byl jste na jeho pohřbu. Co vás vedlo k tomu jít na pohřeb člověku, který vás vlastně nechal zavřít? Bylo to i kvůli vazbám, které mezi sebou měly vaše rodiny?
Husák ma nedal zavrieť. Keď som išiel do väzenia, Husák už nebol generálnym tajomníkom strany, bol len prezidentom a to mu už nedávalo takú moc. Mimochodom, keď som na Hradčanoch skladal do jeho rúk prísahu člena vlády, povedal mi, že on ma nedal zavrieť, a to som mu veril. Išiel som na Husákov pohreb, pretože takmer desať rokov sedel vo väzení a jedným dôvodom boli jeho snahy o vyššie ústavné postavenie Slovenska v rámci Československa po vojne. Po okupácii Československa v auguste 1968 on si prvý uvedomil, že situácia je vojensky a geopoliticky stratená a nastolil režim normalizácie, ktorý bol miernejší ako režim, ktorý chceli nastoliť Indra, Kapek, Biľak a ďalší, stačí si prečítať týždenník Tribuna. On politicky presadil federalizáciu. Môj otec sa zbežne s Husákom poznal, ako sa poznali všetci Slováci motajúci sa okolo politiky, ale vždy bolo jasné, že otec je na kresťanskej strane politického delenia a Husák na ľavicovej, komunistickej. Otec pomohol Husákovi z väzenia za slovenského štátu, o pomoc ho požiadala Husákova manželka Magda Lokvencová. A Husák pomohol otcovi z väzenia krátko po vojne, keď bol otec vo väzení najmä za to, že bol za slovenského štátu poslancom. Možno Husák pomohol otcovi z väzenia aj v roku 1976, keď bol väznený za poburovanie proti socializmu. Na Husákovom pohrebe som bol aj preto, že bol v roku 1948 predsedom Zboru povereníkov, čiže akýmsi predsedom slovenskej vlády, a ja som bol v čase jeho smrti predsedom slovenskej vlády. Patrí sa uctiť si predchodcu vo funkcii.
Ještě ke Gustávu Husákovi – on byl komunisty uvězněn a hrozil mu i trest smrti. Později se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ. Vás komunisté také zavřeli, a dnes jste díky svým současným postojům často označován dokonce za jakéhosi jejich emisara. Nejsou to paradoxy?
Akým emisárom, za čo? Nikdy som netajil, že som bol proti komunizmu a som proti komunizmu. Ale komunizmus je už nenávratne porazený a nevidím zmysel bojovať proti nemu. Teraz je pre mňa väčším nepriateľom liberalizmus a jeho radikálna zložka, progresivizmus. Nechápem, v čom vidíte paradox.
Od dubna 1991 do června 1992 jste byl slovenským premiérem. Vaším předchůdcem, ale i nástupcem byl Vladimír Mečiar. Jak ho hodnotíte? Byl pro Slovensko přínosem, nebo ho naopak poškodil?
Vladimír Mečiar je súčasťou dialektických dejín Slovenska v 20. storočí. Československý establishment, zrodený po Novembri ´89 – do ktorého patril i Václav Havel – videl svoje najväčšie ohrozenie vo mne a v KDH, preto išiel proti mne a KDH. Vladimíra Mečiara stvorila Verejnosť proti násiliu, tiež najskôr súčasť establishmentu, oni ho dosadili ako predsedu slovenskej vlády. Potom zbadali, že sa zmýlili, ale už bolo neskoro. Mečiar a jeho HZDS pôvodne nemali v programe rozdelenie Československa, potvrdzujú to memoáre napr. Augustína Mariána Húsku, vyjadrenia priamo Mečiara, kniha Srb – Veselý: Rozdělení Československa, a iné. Ale na rokovaniach po voľbách 1992 ich Václav Klaus postavil pred dilemu – buď sa zoštíhli, čiže okreše vtedajšia federácia, alebo rozdelenie štátu. Po volebnej kampani, akú HZDS viedlo, nemali inú možnosť ako voliť rozdelenie. A Mečiar zobral na seba zodpovednosť za vedenie odrazu samostatného Slovenska. Za to mu patrí uznanie. V Prahe si vtedy mnohí mysleli, že Slovensko samostatnosť neunesie, ale zmýlili sa. Druhá vec je, že po čase sa Mečiar stal brzdou Slovenska a bolo ho treba vymeniť, čo sa stalo vo voľbách 1998. V dialektike Mečiarovej osobnosti je viac kladných prvkov ako záporných.
Nijak se netajíte tím, že jste velkým příznivcem Východu (konkrétně Ruska) a silným odpůrcem Západu (nejvíce USA). Jak by tedy podle vás měla vypadat politika současného Slovenska a Česka?
Opierať štát o západnú mocnosť, teraz USA, je naivnosť a nedovzdelanosť. Už raz sa nám to nevyplatilo, v Mníchove. A dôkazom nie je len náš Mníchov, ale napr. aj prenechanie Poľska osudu v septembri 1939. Historicky sme patrili do stredu medzi Svätú ríšu rímsku nemeckého národa a Rusko. Poľského a uhorského kráľa určoval pápež, nie nemecký cisár. Česko sa cez Československo pripojilo do tohto stredu. Beneš staval svoju zahraničnú politiku na pevnom zaradení na Západe, ale aj na dobrých vzťahoch so Sovietskym zväzom. Československo prvé de facto uznalo Sovietsky zväz. Súčasná česká politika odmietla tento odkaz Benešovej politiky a stavila výlučne a ešte provokatívne na Západ. Len aby sa vám to nevypomstilo. Slovenská zahraničná politika je realistickejšia ako česká, aj keď aj slovenská je slabá smerom na východ.
Proč vlastně ten příklon k Rusku a odpor k Západu a Americe?
Naším historickým strategickým partnerom je Rusko. Amerika a Západ sa rozkladajú – stačí pozerať televízne správy – a snažia sa nám vnútiť svoj rozklad.
Jak vidíte budoucnost Evropské unie?
Európa má za sebou veľké dejiny, a ak sa k nim vráti, môže sa zachrániť.
První lednový den vám bude 78 let. Máte k narozeninám nějaké přání?
Ak tento rozhovor Business Soirée uverejní v plnom rozsahu, bez škrtov, bude to pre mňa milý narodeninový darček.
CV BOX
Ján Čarnogurský (narodil se 1. ledna 1944 v Bratislavě) je bývalý československý a slovenský politik.
Vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze, doktorát získal v roce 1971 na Univerzitě Komenského v Bratislavě.
Pracoval jako advokát, hodně zastupoval náboženské aktivisty a politické disidenty. V roce 1981 ho proto vyloučili z advokacie. V srpnu 1989 byl zatčen a obviněn z podvracení republiky. Z vězení byl propuštěn 25. listopadu 1989.
Po sametové revoluci se stal prvním místopředsedou federální vlády národního porozumění a předsedou Legislativní rady vlády. Poté byl postupně místopředsedou vlády ČSFR a prvním místopředsedou vlády SR, byl iniciátorem vzniku Křesťansko-demokratického hnutí (KDH) a jeho předsedou.
V letech 1998–2002 byl ministrem spravedlnosti SR, krátce také předsedou vlády.
V roce 2000 odstoupil z funkce předsedy KDH a založil vlastní advokátní kancelář. V roce 2003 stál u zrodu Panevropské vysoké školy (dříve Bratislavská vysoká škola práva).
Je otcem čtyř dětí.
Východ z krize
Na Evropu v současné době doléhá další migrační krize. Má podle Jána Čarnogurského řešení? „Robiť realistickú politiku a nebyť na kolenách pred USA. Sýrsky prezident Assad zachránil krajinu – a Európu – pred teroristami z Islamského štátu, ale Európa proti nemu uplatňuje sankcie. Prestať so sankciami proti Sýrii, dohodnúť sa so Sýriou, Irakom, Líbyou a migrantov od nich neprijímať. Súčasťou dohody by mohli byť aj záruky a kontrola, že vrátených migrantov nebude prenasledovať. Prijímať len klimatických migrantov.“
reklama
