Do politiky vstoupil poslanec za KDU-ČSL Jan Bartošek před osmnácti lety. Podle svých slov proto, že měl stále pocit, že chce změnit věci ve veřejném životě, které se mu nelíbily. Přes komunální politiku se propracoval až do poslanecké sněmovny. Stále však zůstal spjatý s milovaným Jihočeským krajem a městem Dačice.
Jihočeský kraj je někdy zbytkem Česka vnímán jako oáza klidu, idyly, dobrého nedramatického života. Je tomu tak?
Přesně tak a my Jihočeši jsme na svůj kraj hrdí. Krásná příroda, prosperující venkov a nádherná historická města, kde se skvěle žije. Samozřejmě i u nás je co zlepšovat - třeba dostupnost bydlení a zdravotní péče či stav dopravní infrastruktury. Problémem je také fosfor v jihočeských rybnících a nádržích, který způsobuje přemnožení sinic a zelenou vodu. Naopak pozitivní je zprovoznění obrovských úseků dálnic D4 na Strakonice i D3 směrem k hranici s Rakouskem. Zdravotnictví je v jižních Čechách stále na špičkové úrovni a jeho kvalita neklesá. Pro výstavbu dostupného bydlení využijeme nové formy státní podpory. A na vyčištění jihočeských rybníků a nádrží dlouhodobě spolupracuji s rybáři i s odbornou komunitou.
Je pro jižní Čechy velkou nevýhodou, že stále není hotové dálniční a kvalitní železniční propojení do Rakouska? Proč se v Česku stavějí dálnice a železnice tak pomalu?
Jak už jsem zmínil, na dostavění dálnic se pracuje a konečně tak po mnoha letech výrazně pokročíme v rozvoji dopravní infrastruktury našeho kraje. Největším problémem spojení do Českých Budějovic poté zůstanou střední Čechy, kde k dokončení tamní části dálnice na jih ještě dlouhé roky nedojde. Dlouhodobým problémem výstavby dálnic a železnic v Česku je vysoká cena a složitá byrokracie. Do velké míry jsou to spojité nádoby, protože čím déle příprava a samotná stavba trvá, tím více peněz stojí. Proto jsme v současné vládní koalici schválili takzvaný liniový zákon, který situaci významně zlepšuje. Úřady nově musejí vydat stavební povolení do čtyř let od chvíle, kdy investor předloží všechny podklady včetně posudku o dopadu stavby na životní prostředí (EIA). Krátkodobě bohužel délka povolovacích procesů utrpěla kvůli nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení ze strany pirátského ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše. Pevně ale věřím, že vláda dá zanedlouho situaci do pořádku.
Díval jsem se na vývoj počtu obyvatel ve vašich Dačicích, městě, kde jste býval místostarostou. Jak se vám zde, na pomezí Čech a Moravy, daří držet stálý počet obyvatel a proč lidi od vás neodcházejí do větších měst jako mnohde jinde?
Dačice jsou můj domov, na který ve své práci rozhodně nezapomínám. I proto jsem tady stále řadovým opozičním zastupitelem na neuvolněné pozici. Bohužel i u nás k určitému úbytku obyvatel od devadesátých let došlo. Jak říkáte, je to trend naprosté většiny měst naší velikosti po celém Česku. V současné chvíli se ale úbytek obyvatel podařilo zastavit. Kromě krásné přírody je u nás široké kulturní vyžití. Jen během prázdnin jsme u nás například měli skvělý ročník řezbářského festivalu Dačická řežba, soutěž Rozkvetlé Dačice o nejlepší květinovou výzdobu na zahrádce, letní kulturní festival Dačická kostka, ale i další akce. Prostě u nás funguje komunitní a spolkový život, ať už díky myslivcům, aktivním dobrovolným hasičům či místnímu divadelnímu souboru Tyl. Když lidé mají práci, dostupné bydlení a sousedy, se kterými se dobře žije, nemají důvod odcházet.
Jako lidovecký politik asi nemůžete být spokojený s preferencemi své strany. Jaká je cesta zpět nad hranici pěti procent? A je tato cesta možná pro lidovce jako součást koalice SPOLU? Věříte, že v této sestavě opět za rok ve volbách do sněmovny porazíte hnutí ANO?
Myslím, že jsme se vzdálili našim voličům, a oni se tím pádem vzdálili nám. Zabýváme se otázkami, které naše voliče nezajímají, a nabízíme řešení, která jsou pro ně okrajová. Neznamená to, že jsou špatná, ale prostě neodpovídají potřebám našich voličů a podporovatelů. Musíme se vrátit zpět k našim lidem, do místních spolků a komunit. Musíme nabízet praktická řešení problémů, které je pálí v jejich každodenním životě. Koalici SPOLU bych za pokles preferencí nevinil. Do vlády jsme šli s cílem provést některé nezbytné reformy, což může lidi rozčilovat, ale byly nutné. Například jsme se zavázali řešit důchodovou reformu, aby na důchody měly i naše děti a aby se státní rozpočet nezhroutil. Také jsme slíbili, že budeme konsolidovat veřejné finance, protože bez toho by letos nastoupila dluhová brzda, což by znamenalo, že nebude dost peněz na podporu mladých rodičů, zdravotnictví, školství ani na infrastrukturu. To se podařilo. Tato vláda udělala mnoho dobrých kroků. Často je jen neumí vysvětlit lidem. Navíc je extrémně úspěšná a efektivní v řešení krizových situací, což se ukázalo při povodních, ale překvapivě hladce se podařilo ve spolupráci s lidmi, a za to jim patří obrovský dík, společně zvládnout i uprchlickou krizi. Energetická apokalypsa, kterou nás strašila opozice, také nenastala - i díky zásahu naší vlády.
Byl jste také jeden čas terapeut a staral jste se o lidi závislé na návykových látkách. Jak se ze zkušenosti z praxe díváte na případnou legalizaci některých drog?
Ekonomické argumenty pro legalizaci jsou liché. Očekávané výnosy pro státní rozpočet se v zahraničí nikdy nenaplnily. Kromě toho se ve veřejné debatě často přehlížejí zvýšené náklady na zdravotnictví. V Kanadě například došlo k nárůstu dopravních nehod způsobených vlivem drog, více mladistvých začalo drogy užívat, prudce vzrostl počet hospitalizací v důsledku užívání drog a také se zvýšil celkový počet uživatelů. Očekávaný finanční zisk pro státní rozpočet se naopak ukázal být výrazně nadhodnocený. Kriminalizace lidí za pěstování několika rostlin doma je špatná. Jako terapeut, který pomáhal lidem měnit nebezpečné chování, však považuji zavedení komerčního prodeje řízeného státem za velmi nezodpovědné. Obzvláště v situaci, kdy prevence závislostí, včetně alkoholismu, nemá v Česku stále zajištěné stabilní a dlouhodobé financování. Jestli chceme něco změnit, je to především zajištění dostatečných investic do prevence.
Jak významnou součástí života je pro vás víra v Boha? A co to přináší v zemi, jako je Česko, kde jen málo lidí chodí pravidelně do kostela?
Víra v Boha je pro mě klíčovou součástí života. Poskytuje mi hodnotový rámec a morální kompas, kterými se řídím v osobním i politickém životě. Učí mě na jedné straně pokoře, ale také postoji, že zlu se neustupuje a hodnoty dobra je nutné bránit, aby je zlo nepřeválcovalo. Víra mi dává sílu a motivaci pracovat ve prospěch druhých a udržovat pevné zásady, i když čelím těžkým rozhodnutím. V zemi jako Česká republika, kde pravidelně do kostela chodí jen menšina lidí, víra přináší spíše tiché, ale pevné svědectví o hodnotách, na kterých lze stavět stabilní a spravedlivou společnost. Křesťansko-demokratická politika nemusí nutně spočívat v tom, kolik lidí chodí do kostela, ale v tom, jaké zásady přinášíme do veřejného prostoru: úcta k životu, rodině, svobodě a lidské důstojnosti. Tyto hodnoty jsou univerzální a mohou spojovat i ty, kteří sami nejsou věřící, ale sdílejí podobné cíle pro rozvoj společnosti.
Autor je evropským editorem Deníku
OREL
Jan Bartošek se už rok angažuje v katolické tělovýchovné jednotě Orel. „Přínos Orla pro naši historii je bohužel i kvůli mnoha letům komunistické totality často opomíjen, a to zvláště ve srovnání se Sokolem,“ poznamenává. „Přitom například mnoho účastníků operace Anthropoid, včetně klíčového aktéra Jana Kubiše, byli orlové. Za druhé světové války za naši svobodu položilo život mnoho orlů, ať už přímo v odboji, či v koncentračním táboře. A podobně i dnes je jádrem fungování organizace práce s mládeží. Pracujeme na zvyšování její odolnosti, přípravě na mimořádné situace a případnou obranu vlasti, pokud by tak extrémní situace nastala. Orel a Sokol určitě nejsou konkurencí, jejich cíle se vzájemně doplňují a obě organizace přispívají k rozvoji sportu a místních komunit. Orel má v této spolupráci stále velmi silné slovo i kvůli své popularitě. Koneckonců k němu patří 20 450 členů a 120 orloven.“
CV BOX
Jan Bartošek (narodil se 10. listopadu 1971 v Jihlavě) je místopředseda sněmovny, expředseda Poslaneckého kubu KDU-ČSL a bývalý radní Jihočeského kraje.
V Praze vystudoval Střední průmyslovou školu Technologie masa v Praze, pak absolvoval zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 2003 navíc ukončil specializační studium Dramaterapie na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2000 se živil jako terapeut. Je externím pedagogem na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Vysoké škole polytechnické
v Jihlavě.
Do KDU-ČSL vstoupil v roce 2006. Od roku 2010 je zastupitelem města Dačice, několik let byl i místostarostou. V roce 2013 se se probojoval do poslanecké sněmovny, ve všech dalších volbách mandát obhájil.
V roce 2016 byl zvolen zastupitelem Jihočeského kraje, od roku 2020 byl radním. Od roku 2011 byl přes deset let místopředsedou KDU-ČSL, poté byl do října 1. místopředsedou.
Je ženatý, má dva syny. Když nepracuje, tráví co nejvíc času s rodinou. Rád rybaří a vyráží na výpravy. Jeho velkou láskou je ochotnické divadlo, je členem divadelního spolku Tyl Dačice.
