V roce 2027 završí bývalý elitní skokan na lyžích Jakub Janda deset let nepřetržitého působení v roli poslance sněmovny za ODS. Právě kvůli zvolení ukončil předčasně v roce 2017 sportovní kariéru. Skokům ale zůstal věrný, už osm let je předsedou Úseku skoku na lyžích Svazu lyžařů. A sport je i jedním z jeho témat ve sněmovně.
Bývalí fotbalisté často hrají rekreačně fotbal i po ukončení své vrcholové kariéry. Jak je to v případě bývalého špičkového skokana na lyžích? Chodíte si občas rekreačně zaskákat?
Bohužel, skoky na lyžích nejsou jako fotbal nebo běžky – tento sport se zkrátka nedá provozovat rekreačně. S věkem člověk přirozeně ztrácí potřebné rychlé reflexy a riskovat zranění nedává smysl. Svou profesionální kariéru jsem končil už v pokročilejším sportovním věku a dnes opravdu nemám potřebu si nic dokazovat nebo někde exhibovat.
V centru vašeho zájmu zůstává sport i v práci poslance. Jak je na tom Česko s vrcholovým sportem v celoevropském a celosvětovém měřítku?
Velmi záleží na konkrétním odvětví. Například v tenise držíme dlouhodobě světovou extratřídu a obrovskou radost mi udělal i fotbal postupem na mistrovství světa, byť vystoupení na něm už úspěšné nebylo. Navíc se k nám vrací špičkový motosport v podobě MotoGP a čeká nás i historická etapa Tour de France na českém území. Na druhou stranu mě pochopitelně mrzí pohled na skoky na lyžích. Kdysi jsme byli světovou velmocí, což dnes bohužel neplatí. Pořád ale věřím, že se na stupně vítězů vrátíme, protože máme spoustu mladých talentů. Klíčem k úspěchu – a to napříč všemi sporty – je ovšem kvalitní infrastruktura. Do té musíme investovat mnohonásobně více financí než dnes, což je téma, které v politice prosazuji po celou dobu.
Při závodech Světového poháru v Zakopaném 2016.
Češi patří mezi vůbec nejobéznější národy Evropy. Teď dokonce mají být léky proti obezitě u dětí hrazené ze zdravotního pojištění. Kde se stala chyba?
Narůstající obezita mladé generace je obrovský problém. Skutečnost, že v tomto směru patříme k nejhorším státům, je alarmující a musíme se vážně zamyslet, jak to systémově změnit. Řešit dětskou obezitu chemií a léky rozhodně nepovažuji za adekvátní cestu. Hlavní příčinu vidím v období covidu, kdy děti musely sedět doma, zavřely se jim kroužky a my jako stát jsme tento výpadek pohybu dodnes nedokázali vhodně kompenzovat. Už za naší vlády jsme na nápravě začali intenzivně pracovat a do rozvoje sportovní infrastruktury jsme posílali historicky nejvíc peněz. Cílem musejí být maximálně otevřená a dostupná sportoviště. Současný ministr sice proklamoval, že postaví 200 hřišť ročně, ale jsme v polovině roku a v reálu nevidím, že by se cokoli dělo. Sport pod jeho vedením skomírá.
Jednou z oblastí vaší činnosti ve sněmovně je i dostupnost bydlení. Jeho ceny jsou mimo možnosti velké části obyvatel. Jaký máte recept na změnu tohoto trendu?
Ve sněmovně máme novelu stavebního zákona, od které se hodně očekává. Uvidíme, jaký bude finální výsledek, ale hlavním cílem musí být výrazné zrychlení povolování takzvaného hromadného bydlení. Právě to je totiž jediný funkční recept na řešení bytové krize ve větších městech – musíme prostě začít rychle stavět. Naopak cestou rozhodně není, aby byty vlastnily a stavěly obce a města. V Česku s tím z minulosti nemáme dobrou zkušenost. Často to vedlo jen ke skrytému kupčení a přidělování městských bytů známým a příbuzným místních politiků. Jediným dlouhodobým řešením je co nejvíce rozvolnit a zjednodušit stavební řízení, aby trh mohl flexibilně reagovat na poptávku.
Součástí vaší poslanecké práce jsou i vztahy s Polskem. V čem je pro nás inspirativní, v čem nám Poláci poslední roky utíkají?
Polsko je pro nás inspirativní hlavně tím, jak je ambiciózní. Přestalo se chovat jako „východní země“ a začalo jednat jako velký středoevropský stát. Investuje do infrastruktury, obrany, energetiky i modernizace země. Neidealizuji ho, má své problémy, ale v jedné věci nám utíká výrazně. V odvaze dělat velké věci a dotahovat je. Česká politika často hledá důvody, proč něco nejde. Poláci častěji hledají způsob, jak to udělat. A právě pro Moravskoslezský kraj je to úplně zásadní věc. Polsko není jenom soused, je to parťák a přirozený prostor pro společný rozvoj.
Jak se díváte na úvahy o vytvoření česko-polské aglomerace Katovice-Ostrava, která by s více než třemi miliony obyvatel byla největším městem střední Evropy?
Myšlenku aglomerace Katovice-Ostrava považuji za obrovskou příležitost. Samozřejmě nejde v prvé řadě o vytvoření jednoho administrativního města. Jde o to, přemýšlet nad aglomerací v měřítku skutečného metropolitního prostoru, který má společnou historii, průmysl, dopravu, univerzity i pracovní trh. Na polské straně už funguje Górnośląsko-Zagłębiowska Metropolia, tedy spolupráce měst kolem Katovic. Ostrava a celý Moravskoslezský kraj na to mohou navázat. Pokud se podaří lépe propojit dopravu, univerzity, byznys, kulturu a mladé lidi, může z toho vzniknout jeden z nejsilnějších prostorů ve střední Evropě. Pro náš kraj je to cesta, jak přestat být vnímán jako konec republiky a začít být branou do velké středoevropské metropole. Troufnu si říct, že může vzniknout nejlepší místo pro život ve střední Evropě.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Jakub Janda (narodil se 27. dubna 1978 v Čeladné) je poslanec za ODS, bývalý špičkový skokan na lyžích a předseda Úseku skoku na lyžích Svazu lyžařů ČR.
Vystudoval marketingovou komunikaci na VŠ podnikání a práva. Studoval také obor Eurospráva na Vysoké škole báňské v Ostravě a management sportu a trenérství na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého, studia však nedokončil.
Do Světového poháru ve skocích na lyžích vstoupil v roce 1996, první body získal v březnu 1997. Do první desítky se pak probojoval o čtyři roky později. Vítězství se dočkal 23. ledna 2005 v Titisee-Neustadtu. Na MS v Oberstdorfu v roce 2005 vybojoval stříbrnou medaili na středním a bronzovou na velkém můstku. Zlatem zakončil Turné čtyř můstků v sezoně 2006–2006.
Sezona 2017–2018 měla být jeho poslední, završit ji chtěl na olympiádě. V říjnu 2017 se ale stal poslancem a sportovní kariéru ukončil. V letech 2021 a 2025 poslanecký mandát obhájil.
Žije ve Frenštátu pod Radhoštěm, z prvního manželství má syna Olivera (15), s druhou ženou Barborou vychovává její dceru Meggie (15) a společnou dceru Willien (7).
reklama
