Silný ekonomický růst a výrazná redukce chudoby staví Vietnam do velmi atraktivní pozice pro EU a její členské země, a otevírá tím nové příležitosti pro partnerství a hlubší spolupráci v budoucnosti. Vietnamský trh má obrovský potenciál. Se svými 96 miliony obyvatel, rostoucí kupní silou a mladou a dynamickou pracovní silou nabízí řadu nových příležitostí v oblasti veřejných zakázek a zahraničních investic.
Evropská unie je v současnosti hned po Číně druhým největším obchodním partnerem Vietnamu a druhým největším vietnamským vývozním trhem v těsném závěsu za USA − Hanoj má také zvýhodněný přístup na trh EU díky obecnému systému preferencí (GSP). Vietnam je důležitý pro EU svou strategickou pozicí v jihovýchodní Asii a rolí, kterou hraje ve sdružení ASEAN. Navíc, pokud udrží současnou úroveň ekonomického růstu, v další dekádě se dostane na stejnou trajektorii jako Čína a bude příštím tzv. asijským tygrem.
Revoluční dohoda
Radikální průlom do našich vzájemných obchodních vztahů má nyní přinést Dohoda o volném obchodu mezi EU a Vietnamem (EU-Vietnam Free Trade Agreement / EVFTA). Ta odstraní zcela symetricky více než 99 % celních tarifů na obchodovaném zboží mezi EU a Vietnamem. Zdaleka ale nejde jen o cla: tzv. necelní bariéry by měly být také redukovány, sanitární a fytosanitární předpisy zjednodušeny a zprůhledněny.
Je třeba zdůraznit, že se jedná o nejambicióznější a nejobsáhlejší obchodní dohodu, kterou kdy EU uzavřela s rozvojovou zemí. Představuje tak jistý model pro politiku a obchodní strategii EU vůči rozvojovým zemím vůbec − model, kde jednáme jako partneři, na stejné úrovni a se stejným cílem: rozvíjet vzájemný obchod, stimulovat ekonomický růst a vytvářet nová pracovní místa, zvyšovat konkurenceschopnost a konsolidovat strukturální reformy.
Dynamický rozvoj
Ještě před třiceti lety byl Vietnam jednou z nejchudších zemí na světě a dnes patří k ekonomicky nejdynamičtějším ekonomikám v jihovýchodní Asii se záviděníhodným růstem 6 % ročně od roku 1990! A to nikoli pouze zásluhou rozvojové pomoci z EU a odjinud, ale především v důsledku domácích strukturálních reforem, rekordním zahraničním investicím a hlavně díky postupné integraci do světové ekonomiky. Vietnam podepsal již 15 obchodních dohod [1], trpělivě čeká (a připravuje se) na aplikaci dohody s EU, a podporoval své partnery z Transpacifického partnerství (TPP) [2], aby (přes odstoupení USA) TPP nakonec dojednali, což se také stalo.
A tady právě tkví lekce pro naše rozvojové strategie na evropské úrovni: jde o pomoc chudým zemím v zapojení do globálních obchodních řetězců (trade not aid) v kombinaci s podporou domácích makroekonomických politik a cíleným použitím finančních zdrojů z rozpočtu EU. V Evropě bychom se měli více zajímat, detailně studovat a extrapolovat případy, jako je Vietnam, kde naše rozvojová politika skutečně efektivně funguje [3] − ne jako hlavní motor rozvoje, ale jako doplněk úspěšných domácích politik a ambiciózních obchodních strategií země samotné. Hlavní zásluhu za rozvoj nese Vietnam samotný, a tak to má být.
Nebezpečná hra EU
Všechno tedy vypadá na první pohled velmi pozitivně, je tu ale jeden problém. Naše vzájemná obchodní dohoda není stále ještě ratifikována. Její výhody jsou pouze na papíře, nejsme ani u provizorní aplikace a je evidentní, že zpoždění je především na naší straně, na straně EU. Evropský soudní dvůr již vyjasnil kompetence při schvalování obchodních dohod mezi EU a členskými zeměmi, Evropský parlament je připraven, a já jako stálý zpravodaj Evropského parlamentu pro tuto obchodní dohodu již více než dva roky připravuji terén mezi politickými skupinami pro její hladké schválení na plénu. Komise se však vymlouvá na technické nesrovnalosti a procedurální složitosti a vůbec není jisté, zda se nám to podaří do konce tohoto parlamentního mandátu, tedy do jara 2019. Je to velmi nebezpečná hra − nejde jen o byznys a zisky některých firem, ale především o důvěryhodnost EU jako takové. Schopnost uzavírat dohody je jedna věc, dotáhnout věci do konce − podepsat, schválit a implementovat − je věc úplně jiná. Asijští tygři v regionu pozorně sledují, co se děje, a musíme si dát velký pozor, aby se jim vůbec chtělo do budoucích dohod s námi jít.
České specifikum
Pro Českou republiku mají navíc Vietnam i připravovaná obchodní dohoda s ním speciální význam. Málokdo ví, že v poměru na počet obyvatel je vietnamská národnostní menšina v ČR tou nejpočetnější ve všech 28 zemích EU. To vytváří silnou symboliku spojení mezi oběma zeměmi. A jak známo, ČR je exportně orientovaná otevřená ekonomika, jejíž HDP táhne hlavně vývoz. Proto je jakékoliv uvolňování obchodních bariér a otevírání trhů v našem nejvlastnějším zájmu. Věřím, že i česká vláda a český parlament budou aktivními účastníky společné obchodní politiky EU a že v případě Vietnamu budou lobbovat za rychlé schválení již podepsané obchodní dohody.
Co je GSP
Systémy celních preferencí jsou obchodně politická opatření, v jejichž rámci poskytují rozvinuté země či jejich uskupení rozvojovým zemím a územím jednostranně zvýhodněný přístup na vlastní trhy. Děje se tak v souladu s doporučením UNCTAD z roku 1968 a na základě výjimky k doložce nejvyšších výhod GATT/WTO, přičemž platí, že systém musí být všeobecný, nereciproční a nediskriminační. Opatření mají primárně za cíl napomáhat rozvojovým a zvláště nejméně rozvinutým zemím v odstraňování chudoby, prosazování udržitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných. Konkrétně mají přispívat k tomu, aby se rozvojové země více zapojovaly do mezinárodního obchodu a zvýšené výnosy plynoucí především z vývozu mohly využívat na podporu vlastních strategií zaměřených na udržitelný rozvoj a snižování chudoby.
EU zavedla vlastní systém všeobecných celních preferencí známý pod zkratkou GSP (Generalised System of Preferences) jako první z adresátů doporučení již v roce 1971. V současné době požívá výhod tohoto systému pro více než 6300 položek celkem 176 nezávislých zemí a území, které jsou klasifikovány jako rozvojové. Za ty jsou považovány země, které nejsou Světovou bankou klasifikovány jako země s vysokými příjmy a které nemají dostatečně diverzifikovaný vývoz.
Poznámka
[1] Obchod představuje 150 % hrubého národního produktu, víc než jakákoli země v poměru HNP na osobu.
[2] Austrálie, Brunej, Kanada, Chile, Japonsko, Malajsie, Mexiko, Nový Zéland, Peru a Singapur.
[3] Celková rozvojová pomoc EU se dokonce mírně zvýšila v období mezi 2007−2013 s vrcholem v roce 2010, kdy se celková částka vyšplhala ze 48,3 milionu eur v roce 2007 na 81 milionů eur.
reklama
