Na začátku letošního roku si Česko a Slovensko připomněly třicáté výročí samostatného státu. Denise Sakové bylo v té době sedmnáct. Dnes je poslankyní Národní rady Slovenské republiky a místopředsedkyní strany HLAS – sociálna demokracia, byla i ministryní vnitra.
Jak jste prožívala rozdělení Československa a kam podle vás Slovensko od té doby došlo?
Rozdelenie vtedajšieho Československa mi prišlo ako veľmi rýchle. Skôr než sme si to uvedomili, už bolo všetko vykonané. A každý z nás mal taký malý otáznik v hlave, ako to s nami Slovákmi bude ďalej. Tisícročie sme boli súčasťou nejakého väčšieho celku. Zrazu sme boli konečne samostatní. Presne ako keď sa tešíte, že dospejete, budete mať 18 rokov a osamostatníte sa. A keď príde osemnásty rok, tak ste prekvapený a máte otázniky, či to dáte, či sa vyberiete správnym smerom, či niektoré veci nebudete ľutovať. Ale po 30 rokoch samostatného Slovenska sa priznám, že tento štátnický krok som ja osobne nikdy neoľutovala. Prešli sme si už dlhú cestu. Sme členom EÚ, členom NATO. Zaviedli sme euro. V roku 2020 sme vládu odovzdávali s historicky najnižším deficitom. A vyzerá to, že na jeseň po troch rokoch ukončíme trápenie národa s nepodarenou vládou.
Slováci si už před několika lety zvolili prezidentku, v čele vlády jste měli premiérku Ivetu Radičovou. Jak to jde dohromady s obrazem vaší země jako katolického, tradicionalistického státu, kde to ženy nemají vůbec lehké?
Slovensko je moderná európska krajina. Takže po Angele Merkelovej v Nemecku, ktorá sa stala kancelárkou v roku 2005 a vydržala štyri volebné obdobia, sa takýto trend postupne objavuje v každej modernej európskej krajine. Áno, keď sa ocitne historicky prvá žena v úrade, kde dominovali len muži, tak je to troška zvláštne. Ale ako som povedala, už to v Európe nie je nezvyčajné.
Vy sama jste byla ministryní vnitra, což je po resortu obrany asi nejvíc „mužské“ ministerstvo v zemi. Jak se vám řídilo?
Vidíte, to mi ani nenapadlo povedať. Áno, bola som prvou ženou v histórii Slovenska na poste ministra vnútra. Ale keďže predtým som pôsobila na ministerstve 10 rokov na rôznych pozíciách ako napríklad štátna tajomníčka či vedúca úradu, tak som už bola zvyknutá na prevažne mužský kolektív. Ale je pravdou, že po niekoľkých mesiacoch vo funkcii mi podriadení povedali, že obavy v rezorte po mojom menovaní boli. Mať ministerku a ešte k tomu blondínu! Vtedajší prezident policajného zboru ich však vraj upozornil, že nie som až taká typická blondína… (směje se)
V sousedním Polsku vidíme velký útlum práv žen, například v podobě téměř absolutního zákazu umělého přerušení těhotenství. Co na to říkáte?
Priznám sa, že tento vývoj v Poľsku podrobne nesledujem. Nerada sa vyjadrujem k tomu, čo sa deje u susedov, hlavne ak ide o susedov, u ktorých nepochybujem, že majú demokraticky zvolenú vládu.
Slovensko má za sebou tři roky velmi chaotické vlády. Co to znamenalo pro vás jako opoziční poslankyni?
Život opozičného politika som si predstavovala trošku inak. Myslela som, že v parlamentných laviciach budem mať šancu nájsť si čas na kultúrnu parlamentnú diskusiu s rozumnými kolegami. Myslela som si, že budem rozvíjať svoje vedomosti v oblastiach, ktoré boli pre mňa časovo nedostupné pri výkone funkcií na ministerstve vnútra. No mýlila som sa. Život opozičného poslanca bol za posledné tri roky veľmi pestrý. Nezvládnutá koronakríza, štrajky učiteľov, zdravotníkov, samosprávy. Všetko sa rozpadávalo. Mnohé riešenia a zákony, ktoré prichádzali z vlády do parlamentu, neboli profesionálne urobené a pripravené. Veľakrát sa menili v parlamente za pochodu. Stálo to veľmi veľa energie presviedčať, že vláda a jej poslanci často zvolili zlé riešenie. Bolo to psychicky veľmi náročné sledovať, ako sa ničilo, čo bolo funkčné, a to len preto, že niekto si zaumienil, že bude hviezda, a bol tvrdohlavý.
Část vládních stran tvrdí, že v případě vítězství vaší strany dojde ke změně západní orientace Slovenska a odklonu od pomoci Ukrajině. Jak to vidíte vy?
Nepočúvajte to. Rozumiem, že ideme do predvolebného boja, ale nech nestrašia občanov. Strach už rozosievali dosť dlho. Strana HLAS má jasné ukotvenie v domácej a zahraničnej politike. Sme stranou pronárodnou, proeurópskou, protifašistickou a silne sociálne orientovanou.
V čem je výhodou být jednou z nejkrásnějších slovenských političek, a v čem to je naopak handicap?
Nemyslím si, že politici sa delia na krásnych a menej krásnych. Skôr som toho názoru, že politik alebo politička by sa mali prezentovať hlavne svojím rozumným úsudkom a odbornosťou, tak ako v iných zamestnaniach lekári, policajti, sudcovia... Ja si vážim všetkých rozumných ľudí, ktorí vedia, čo je pokora, úprimnosť, slušnosť a podľa týchto hodnôt sa snažím aj správať.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Denisa Saková (narodila se 17. dubna 1976 v Nitře) je bývalá ministryně vnitra ve vládě Petera Pellegriniho.
Je vystudovaná ekonomka, po roce 2000 pracovala v IT sektoru.
Od roku 2007 působila na ministerstvu vnitra, nejdříve jako ředitelka sekce informatiky, pak jako vedoucí služebního úřadu.
Významně se podílela na úspěšných přípravách Slovenska na vstup do schengenského prostoru. V roce 2016 kandidovala za SMER do parlamentu, byla zvolena poslankyní, ale postu se vzdala, protože se stala státní tajemnicí ministra vnitra.
V dubnu 2018 byla jmenována ministryní vnitra a v čele rezortu působila až do března 2020. V únorových volbách byla znovu zvolena poslankyní za SMER, v létě 2020 přešla do nové strany HLAS--sociálna demokracia v čele s Petrem Pellegrinim. V současné době je v této straně místopředsedkyní.
Denisa Saková je rozvedená a má syna.
Jako rodačka z Nitry má na sobě Denisa Saková kroj z Nitry-Dražovců
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
