Se starostou Prahy 13 za ODS Davidem Vodrážkou jsme naposledy mluvili před dvěma lety. Tedy v polovině volebního období. Nyní jsou za dveřmi další volby a pokud uspěje, bude mít v roce 2027 neskutečné pětadvacáté výročí nepřetržitého starostování. Před volbami se vždy nejen sdělují nové vize, ale také bilancuje. A to jsme s Davidem Vodrážkou dělali.
Kdybyste měl vybrat dvě nebo tři věci, v nichž se Praha 13 za uplynulé čtyři roky změnila nejvíc, které by to byly? A co by mělo být jinak, až bude končit příští volební období?
Kdybych měl vybrat tři věci, řekl bych školy, veřejný prostor a služby pro obyvatele. Praha 13 za poslední čtyři roky dál výrazně investovala do toho, co lidé používají každý den. Máme nové nebo modernizované školy a školky, investujeme do sportovišť, hřišť, parků i veřejných prostranství. A přitom se nám daří držet městskou část finančně stabilní. Velkou změnou je také to, jak rychle se Praha 13 rozvíjí. Přicházejí noví obyvatelé, vznikají nové čtvrti, mění se charakter některých míst. Naší úlohou není tomuto rozvoji bránit, ale zajistit, aby za novými byty nezaostávala infrastruktura a kvalita veřejného prostoru. A co bych chtěl za čtyři roky? Abychom mohli říct, že Praha 13 má zase o něco lepší školy, bezpečnější a kvalitnější veřejná prostranství, více možností pro sport a trávení volného času, a především že se podařilo udržet tempo rozvoje městské části pod kontrolou. Chci, aby Praha 13 byla místem, kde se dobře žije.
Před dvěma lety jste v souvislosti s odporem proti nové výstavbě říkal, že žijeme ve městě, nikoli v lese, a musíme počítat s tím, že se město mění a dál rozvíjí. Má ale takový rozvoj své limity?
Samozřejmě že má. Nikdy jsem neříkal, že můžeme stavět bez omezení. Praha 13 ale není skanzen a nemůže zůstat zmrazená v podobě, jakou měla před dvaceti nebo třiceti lety. Když jsem tehdy říkal, že žijeme ve městě, nikoli v lese, myslel jsem tím právě tohle. Hranice rozvoje podle mě není dána jedním číslem bytů nebo počtem nových domů. Je dána tím, jestli město dokáže současně zajistit dopravu, školy, školky, zdravotní a další služby, dostatek veřejného prostoru, a především rozumnou kvalitu života. Proto je pro mě zásadní, aby se s novou výstavbou plánovala i infrastruktura. Nechci situaci, kdy developer předá lidem klíče od stovek bytů a teprve potom začneme řešit, kam budou jejich děti chodit do školy a jak se budou po nové čtvrti pohybovat. Takže ano, limity existují. Ale Praha 13 k nim podle mě zatím nedošla. Musíme však být velmi obezřetní, protože některá rozhodnutí, která dnes uděláme, ovlivní městskou část na desítky let.
Zrekonstruované dětské hřiště v ulici Holýšovská.
Mluvil jste také o připravované základní škole v Britské čtvrti pro tisíc žáků. Kam se projekt za ty dva roky posunul?
Posunul se výrazně. Je to přesně ten typ infrastruktury, který musí růst společně s novou zástavbou. Nová základní škola je naprojektována a získala stavební povolení, právě pokládáme základní kámen a může se začít stavět. Dnes máme v Praze 13 deset základních a třiadvacet mateřských škol. Dlouhodobě se nám daří držet kapacity tak, aby děti nemusely kvůli nedostatku míst dojíždět někam přes celou Prahu. To je pro mě jeden z nejdůležitějších ukazatelů, jestli městská část zvládá svůj rozvoj. Nechci ale tvrdit, že tím máme hotovo. Praha 13 roste a zároveň se rozvíjejí i území za našimi hranicemi. To znamená, že se musíme dívat na kapacity škol v mnohem širším území než jen na čísla našich obyvatel. Příští rok budeme otevírat dvě nová gymnázia, abychom v dnešní krizi středního školství v Praze našim studentům zajistili kvalitní vzdělání. Neustále připravujeme další kapacity a investujeme i do stávajících škol. Prvního září jsme otevřeli novou mateřskou školku pro více než 150 dětí, dnes máme kapacitu také pro mladší děti a všechny naše mateřské školy jsou spádové. Mým cílem je jednoduchá věc – když se na Praze 13 narodí nebo přistěhuje dítě, rodiče musejí mít jistotu, že pro něj najdeme místo ve školce i ve škole. To je základní služba města.
V čele Prahy 13 jste téměř čtvrt století. Nedostavuje se po tak dlouhé době rutina nebo únava z každodenní komunální politiky a byrokracie?
Rutina určitě hrozí každému, kdo dělá jednu práci dlouho. Ale komunální politika má jednu velkou výhodu – každý den vidíte výsledek své práce přímo před sebou. Když postavíte školu, potkáte děti, které do ní chodí. Když opravíte hřiště, vidíte na něm rodiny. Když vyřešíte problém v ulici, lidé vám druhý den řeknou, jestli jste ho vyřešili dobře. Samozřejmě jsem dnes jiný starosta, než jsem byl před téměř pětadvaceti lety. Tehdy jsem měl možná více ideálů a méně zkušeností. Dnes mám mnohem větší zkušenost s tím, co je možné prosadit rychle, a co naopak vyžaduje roky práce. Člověk se naučí být trpělivější, ale neměl by se stát pohodlnějším. A právě proto si hlídám, abychom se na radnici příliš nezavřeli sami do sebe. Potřebujete poslouchat lidi, kteří vám řeknou, že něco děláte špatně. Potřebujete chodit mezi obyvatele, mluvit s nimi a nespoléhat jen na tabulky a úřední podklady. Jestli jsem za těch téměř pětadvacet let něco získal, tak především nadhled. A možná také schopnost rozlišit, co je skutečný problém a co je jen momentální politický hluk. Únava? Samozřejmě někdy přijde. Ale když člověk vidí, že se Praha 13 za těch téměř pětadvacet let změnila z okrajové části Prahy v moderní městskou část, která má kvalitní školy, služby, sportoviště, parky a která dokáže zvládat další rozvoj, tak to je pro mě pořád velká motivace. Ideály jsem neztratil. Jen jsem k nim postupně přidal zkušenost. A myslím, že právě kombinace obojího je pro starostu důležitá.
CV BOX
David Vodrážka (narodil se 23. března 1971 v Praze) je od roku 2002 nepřetržitě starostou městské části Praha 13.
Vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové a Vysokou školu finanční a správní.
Členem ODS se stal v roce 1998, v letech 2008 až 2010 byl prvním místopředsedou. Od roku 2010 do předčasných voleb v roce 2013 byl poslancem sněmovny a předsedou zahraničního výboru.
Krátce byl také předsedou představenstva Dopravního podniku hl. m. Prahy. Od roku 2018 je zastupitelem hlavního města Prahy, jímž byl i v období let 2006 až 2010.
Je ženatý, má tři děti, žije v Praze.
RADIÁLA
Radlická radiála je pro Prahu 13 jedním z klíčových dopravních projektů. Může radnice udělat něco pro urychlení stavby? „Je potřeba otevřeně říct, že její přípravu ani realizaci nemá městská část ve svých rukou,“ říká David Vodrážka. „To ale neznamená, že máme jen sedět a čekat. Naším úkolem je dlouhodobě a důrazně připomínat, že jde o stavbu, která má význam nejen pro Prahu 13, ale pro celou západní část Prahy. Pokud se rozvíjí Praha 13, Praha 5, Řeporyje nebo další okolní území, musí tomu odpovídat i dopravní infrastruktura. Za mě je nejdůležitější, aby se příprava zbytečně nezasekávala na jednotlivých administrativních krocích. Městská část je připravena spolupracovat, poskytovat součinnost a tlačit na všechny kompetentní instituce. A hlavně bychom měli přestat vnímat Radlickou radiálu jako nějaký vzdálený projekt. Pro obyvatele Prahy 13 je to otázka každodenního života – času stráveného v kolonách, průjezdnosti území i kvality prostředí, ve kterém žijí.“
reklama
