Pracoval v Bílém domě po boku dvou výrazných prezidentů USA, Richarda Nixona a Ronalda Reagana. Právník, ekonom, pedagog Christopher DeMuth, v současné době významný člen organizace American Thought a člen Nadace AWC Family Foundation v Nadaci Heritage ve Washingtonu. V Praze byl na konferenci pořádané Patrioty pro Evropu.
Jste mimo jiné profesí ekonom – jak hodnotíte záměry prezidenta Trumpa ohledně cel? Jsou skutečně tak důležitým nástrojem při utváření americké ekonomiky?
Prezident Trump byl zvolen na základě programu obnovy americké ekonomiky, zejména pro pracující třídu. Lidé v médiích, akademické sféře, zábavním průmyslu, financích a na nejvyšších postech v byznysu si v posledních letech vedli velmi dobře. Průměrní pracující lidé na tom ale tak dobře nebyli – jejich mzdy nestačily držet krok s inflací, mnoho z nich čelí vážným sociálním problémům a mnoho mužů v produktivním věku si ani nehledá práci. Prezident Trump věří, že obnovení určitých typů pracovních míst a výrobních kapacit je důležitou součástí řešení těchto problémů. Cla sama o sobě nedokážou vrátit Ameriku do 50. let, ale mohou alespoň částečně přispět k budování výrobních kapacit a zlepšení situace v ekonomice pro některé lidi. Volný obchod je pro národ jako celek dobrý, ale ne nutně pro každého jednotlivce. Starý neoliberální konsenzus prosazoval maximální volný obchod, který měl Ameriku jako celek obohatit, a část výnosů pak měla být využita na rekvalifikaci nebo jinou pomoc těm, kdo volným obchodem utrpěli. K této druhé části programu ale nikdy nedošlo. Domnívám se, že prezident Trump usiluje o celní režim, který se bude blížit režimům jiných zemí. Ale aby byl účinný v oživení americké ekonomiky ku prospěchu pracující třídy, musí být spojen s daňovou reformou, deregulací, obnovou ekonomiky fosilních paliv a odstraněním řady překážek pro zakládání firem. Čelíme komplexním problémům a reformy v oblasti obchodu jsou jen jedním z aspektů snahy najít cestu ven.
Jak hodnotíte způsob, jakým Donald Trump své záměry ohledně cel komunikoval?
Doposud to nebyl vzor efektivního státnictví. Když jsem pracoval pro prezidenty Richarda Nixona a Ronalda Reagana, vedli jsme uvnitř Bílého domu spoustu vášnivých politických debat, ale navenek o nich vědělo jen velmi málo lidí. Dnes, se sociálními sítěmi a novináři, kteří sledují všechno, jsou neshody vystaveny veřejnosti téměř v reálném čase. Úvodní oznámení o clech bylo evidentně učiněno bez dostatečného zvážení šoku, který způsobí na finančních trzích. Prezident Spojených států má velkou moc, ale pokud ji nadužije, mohou být soukromé trhy ještě mocnější. Donald Trump tedy musel reagovat a své návrhy upravit. Prvotní návrhy měly být umírněnější, postupné, vyjednatelné a neměly být oznámeny týden před plánovaným zavedením. Musím ale uznat, že na to, jak se zachovaly trhy, reagoval docela dobře.
Jak vidíte ekonomický výhled USA v příštích měsících a letech?
Odhadci tvrdí, že celní iniciativy zvýšily pravděpodobnost recese ve Spojených státech a možná i v Evropě a jinde. Je ale snadné říct, že „pravděpodobnost se zvýšila“, protože recese možná přijde, možná ne. Domnívám se, že ekonomický výhled bude záviset na krocích, které teprve podnikneme. Pokud jde o samotnou Ameriku, desetiprocentní clo na dovoz se týká jen asi deseti procent naší ekonomiky. Jsme velmi bohatí a máme obrovské množství vnitřního obchodu, podobně jako Evropa. Řekl bych, že trhy znepokojuje způsob rozhodování o clech stejně jako samotná rozhodnutí. První vláda prezidenta Trumpa byla modelem politické stability – a to i po příchodu covidu ve srovnání s většinou evropských a asijských zemí. Tato stabilita byla klíčovým důvodem ekonomického úspěchu jeho vlády. Dnes jsme ale svědky situace, kdy se v úterý oznámí radikální nový krok, ve čtvrtek zásadně změní a ještě do konce týdne znovu upraví. Pokud by to takto pokračovalo, bude to mít velmi negativní dopad na ekonomiku. Doufám a očekávám, že se dočkáme větší stability a předvídatelnosti.
Myslíte si, že jsme uprostřed obchodní války, jak tvrdí někteří političtí komentátoři?
Spojené státy jsou bezpochyby v obchodní válce s Čínou, a přestože existuje mnoho sebevědomých prognóz o jejím výsledku, konečné důsledky jsou v tuto chvíli prakticky neznámé. Myslím si, že základní desetiprocentní clo USA zůstane zachováno a připomínám, že je podobné clům, jaká EU a mnoho asijských i latinskoamerických zemí uplatňují na dovoz z USA i odjinud. Takže začínáme s více recipročně nastavenou situací. Byl bych rád, kdyby se podařilo dosáhnout zdravého urovnání potenciálně vyšších cel na zboží ze zemí, které jsou pro USA důležité, jako je Indie, další asijské státy v okolí Číny, Evropa a samozřejmě Izrael a Tchaj-wan.
Co by znamenalo „zdravé urovnání“?
Myslím si, že pokud by EU nebo Indie skutečně snížily svá cla na americké zboží na nulu, prezident Trump by na oplátku učinil totéž. Ale pravděpodobnost, že k tomu dojde, je nulová, protože jejich cla jsou výsledkem požadavků silných domácích ekonomických zájmů a nelze je jednoduše domluvit při jednání diplomatů v konferenčním sálu. Takový je ale svět, v němž žijeme – a čeká nás pár vzrušujících měsíců.
Zmínil jste, že jste pracoval ve vládách prezidentů Reagana a Nixona – mohl byste stručně porovnat, jak se v politice „změnily časy“?
Americká společnost se změnila, naše politické strany se změnily a samozřejmě každý prezident má své vlastní charakteristiky. Přesto mě překvapuje, kolik věcí se nezměnilo. Když jsem pracoval v Nixonově Bílém domě, hlavními domácími tématy byly reforma sociálních dávek, environmentální politika a zdravotnictví – tedy témata velmi podobná těm dnešním. Prezident Nixon v srpnu 1971 způsobil ekonomický šok, jehož součástí bylo i nové desetiprocentní clo! Dnes mnozí tvrdí, že Trumpova cla budou stejně katastrofální jako Nixonova, ale Nixon je zavedl společně s kontrolou mezd a cen a s odpojením dolaru od mezinárodního zlatého standardu. Prezident Reagan byl v Evropě široce nenáviděn a jeho iniciativa rozmístit americké rakety po Evropě vyvolala vlnu demonstrací a odsudků po celém kontinentu. Jeho politika „míru skrze sílu“ se ale při konfrontaci s Ruskem ukázala jako velmi úspěšná a na konci jeho druhého období byly americko-evropské vztahy mnohem stabilnější. Když člověk prošel několika vládami a viděl, jak některé krize vyšuměly do ztracena, zatímco rozhodnutí, kterým nikdo nevěnoval pozornost, se ukázala jako klíčová, má tendenci brát různé události – jako je například Trumpova celní politika – filozofičtěji. Práce pro Richarda Nixona i Ronalda Reagana mě velmi bavila. Byli to skvělí šéfové – očekávali, že budete dělat těžká rozhodnutí, a když jste se ocitli uprostřed kontroverze, stáli za vámi.
CV BOX
Christopher DeMuth (narodil se v roce 1946 ve státě Illinois) vyrůstal v Kenilworthu na předměstí Chicaga. Je absolventem Harvard College (1968) a Právnické fakulty Univerzity v Chicagu (1973).
Pracoval jako štábní asistent prezidenta Richarda Nixona (1969–1970) a během prvního funkčního období prezidenta Ronalda Reagana (1981–1984) měl na starosti oblast regulace.
Působil jako pedagog na Harvard Kennedy School of Government, právník, konzultující ekonom a byl vydavatelem a šéfredaktorem časopisu Regulation.
V současnosti je význačným expertem v oblasti amerického myšlení a držitelem stipendia nadace AWC Family Foundation při Heritage Foundation ve Washingtonu, D.C. Mezi lety 1986 a 2008 byl prezidentem Amerického podnikového ústavu (AEI), poté působil jako hlavní vědecký pracovník v AEI (2008–2011) a od 2012 do 2023 byl významným členem Hudsonova ústavu.
S manželkou žije v McLeanu ve Virginii. Mají tři děti a dvanáct vnoučat.
reklama
